Tak nám to nastalo... V šest hodin ráno budíček, balím věci do Dušnik, dělám snídani pro nás tři a oblékám Jakuba. Po sedmé ráno vyrážíme na barák. Kachnu jsem dala do trouby, pustila a za 6 hodin se pro ní vrátím. Petr s Jakoubkem vystupuje a já jedu pro brigádu. Děda s Láďou jsou připravení, vezou si i svoje nářadí. Přes noc nám parádně nasněžilo, tak vůbec nehrozí, že by se otlučená zeď i odvozila.
Chlapi makají od rána - fakt jedou a já mám radost, že se hodně udělá. S Jakubem v šátku dělám pro všechny svačinu. Taky za asistence babičky. Jedu pro benzín a olej, už nám to světýlko bliká tři dny. Chvilku jsme doma. Já si v klidu sednu, Jakoubek si hraje v postýlce. Vyvenčíme Bebunu, dopečeme kachnu, vše naskládáme do kufru a jedeme znovu na barák.
Tady uděláme pro všechny oběd, kafe, umýt nádobí. Jakuba mám stále na zádech. Není ho kam položit. Všude je prach a na posteli je babička. Mám ruce i celé tělo unavené, možná víc, jak kluci, co bouchají celý den tu starou zeď. Odpoledne odjíždím s dědečkama na Budínek a vyzvedávám Vojtíška v Kotenčicích.
Jedeme zpátky na barák a já už fakt cítím únavu. Dle dohody přijede Fanda a začínáme vykreslovat návrhy vody. Nakonec převoráme celý pán bydlení. Není moc času, protože babička se urazila a sedí v zadní místnosti, kde si už přestala topit.
Jsem z toho šíleně na nervy. Už fakt nemůžu. Nevím, zda jsem víc unavená z babičky, nebo z toho všeho kolem. No... asi z té babičky
Žádné komentáře:
Okomentovat