Zánět

Vojtík už je zdravý, nebere antibiotika, už můžeme zase normálně fungovat... jsem si dneska ráno říkala. No, raději jsem měla mlčet. Bebuška hned ráno nechtěla ven. Když nakonec madam vylezla, jen si lehla do sněhu. Neběhala, nehrála si, nic. Já si bláhově myslela, že je rozespalá. Nebyla...

Přišla na návštěvu Jiřka, přinesla snídani, pokecali jsme a Bebu jen ležela a koukala. Po obědě se chystáme všichni ven. Dávám Bebušce vodítko a najednou to vidím. Má ohromnou bouli na krku. To včera neměla. Jsem z toho normálně šílená a začínám brečet. Petr odjel s klíčema od auta, tak jdeme s klukama pěšky na veterinu.

Bebuna má zánět. Dostává antibiotika, dvě injekce, dezinfekci a já dostávám instrukce, jak postupovat, až ten vřed praskne. Jen při popisu práce mi bylo špatně. Nedělám si iluze, že by to vymačkával a čistil Petr... tak to bude asi na mě. Cestou zpět se stavujeme v krámu. Tedy Vojtík jde sám nakoupit. Je už velký, tak velký, až mám strach, jak moc mi roste.

Bebuška teď spinká, já mám připravený ručník, protože po prasknutí to prý bude moc krvácet. Mám připravenou misku na dezinfekci, stříkačku na propláchnutí, pleny na vymačkání... jen tedy ještě nabrat energii a sílu na provedení celé té akce. Mělo by to prasknout zítra, nebo pozítří... Ufff