Doma

Hned ráno balíme věci a odjíždíme ještě před obědem. Jakoubek celou noc zase nespal, tak chci být fakt brzo doma. Děda nám balí věci a také oběd a jídlo a vůbec moc pomáhal. Adélka spala, vzbudila se až na náš odjezd.

Cestou Jakoubek v autě usíná, Vojtík pozoruje a ptá se... znovu další stovka otázek, než přijedeme domů. A pak se to událo. Jakoubek byl prostě rád, že je doma. Položila jsem ho na chvilku do postýlky, než vyneseme věci, ale on se ani nerozčílil. Bral si svoje hračky a hrál si a bylo mu jedno, že nemůže ven.

Koukala jsem na něj a říkala si, že je fakt doma spokojený. Vojtík se převlékl a začal děla blbosti před Jakubem na gauči. Oba se hrozně řehtali a já si říkala, že je dobře, že tu jsou tak spokojení. Hlavně aby byli i v Dušnikách. Odpoledne jsme šli ještě ven. K tetě Majdě pro polévku a nakoupit do non-stopu.

Večer se nechce Jakoubkovi moc usnout. Já dopisuji článek na alíka a stále chodím Jakoubka uspávat. Asi to fakt bude další zub...

Bez Jakuba

Když byl Vojtíšek mimino, byla jsem stále s ním a málo ho opouštěla. Jakoubek je na mě více fixovaný. Možná proto, že chodím do školy a občas ho opravdu nechám tatínkovi na dlouho. Dneska byl s tatínkem od půl deváté do třech, než přijeli za mnou do školy na kojení.

To jsem ho skoro umačkala radostí. Nakojila a ňuchala si ho na chodbě školy. Renata také nevydržela a z přednášky odešla, aby si ho pochovala. Přijeli za mnou na fakultu a Jakoubek se vezl v golfáčích. Byla jsem překvapená, jak byl spokojený. Nebo spíše ze všeho hrozně vykulený.

Petr hlásil, že dopoledne ho uvozil v kočárku děda a spal až do oběda. Ale pak už neusnul, až jsem kolem šesté večer přišla domů. Bylo společné koupání, nosila jsem ho v šátku a už nikomu ani na chvilku nepůjčila.

Večer se mu moc nechtělo spinkat a v noci toho také moc nenaspal. Tak si myslím, že už roste další zub...

Do Prahy

Tak tu máme poslední víkend v měsíci a naše rodina se opět stěhuje do Prahy, protože mám školu. Ráno je jako obvykle chaotické. Ještě musím jet s Bebunou na kontrolu a pak už dáváme věci do auta a balíme a balíme a balíme. Odjíždíme unavení :-)

Cestou Jakoubek usíná, Vojtík má milion otázek a Bebuška vzadu spinká. V Praze začali jarní prázdniny, tak je docela špička. Babička už nás očekává s voňavým obědem. Vojtík je nadšený, že je doma i děda a tak má o zábavu postaráno. Jdu do školy a kluci zůstávají na hlídání babičce a dědovi. Jakoubek usnul na balkoně v kočárku. Prý spal až do půl páté.

Ve škole na mě čeká Renata (musím tu napsat někdy více o téhle osůbce), hltáme přednášku a je prima ten mozek trénovat. Cestou domů nakupuji zmrzlinku pro Vojtíka a Bebuně dobroty, aby se jí lépe jedla antibiotika.

Jakoubek je vykoupaný, oblečený, spokojený a umí nové slovo "dede", což je zcela jasně děda, který si od něj nechá trhat vlasy :-))

Kotenčice

Dopoledne jdeme s klukama na procházku, vypadá to, že konečně to jaro začalo. Všude sníh taje, tvoří potůčky vody a Vojtíka to šíleně baví korigovat lopatou a chodit v bahně. Má za den několik promáčených věcí, ale co... je jaro, tak si ho přeci musí užít.

Odpoledne jedeme do Kotenčic. Tatínek odmítá Jakoubka šátkovat, tak prostě máme dojet pro golfáče. Dávám je hned do auta (a v Praze jsem zjistila, že bez boudy...) mluvím s bráchou, který je dosti zaražen. Že by tím třetím potomkem? Nevím, ale připadá mi prostě ustaraný...

Mamka chvilku chová Jakoubka, hlídá, aby nenadrobil, což se mu ale nedaří a banán je všude :-)) Pavlík sleduje PC a Ilona unavená leží na gauči. Všude mají ale naklizeno, všude mají čisto a všude mají...

Já ani nevím, jak to napsat. Nějak mi v těch Kotenčicích chybí to hlavní - radost...

Blázni v ledu

Je to tak... Jen co se uzdravil Vojtíšek, tak Bebuška je nemocná. Ošetřujeme ráno desinfekcí, dáváme antibiotika a nemůžeme moc chodit ven. Doma jí to vůbec nebaví, rána je ošklivá, bolák hnisá, no prostě FUJ...

Jdeme s klukama na procházku a Vojtíšek si sám v non-stopu kupuje dobrůtku. Má takovou radost, že může jít sám. Už je fakt veliký, denně mi to dochází, čím dál víc. Koupili jsme pro Vojtíka novou čepici a kalhoty. Jakoubek cestou chvilku usíná.

Od pana Barny si půjčujeme krumpáč a uklízíme kousek cesty před Švábovic a Míkovic. Led vytvořil hrboly a fakt se na tom nedá jezdit. Už by fakt, ale fakt mohlo začít to jaro. Chvilku prohazuje Petr, chvilku já. Všude jsou silnice už suché, jen mi tu blázníme...

Vojtíka sníh baví, dělá si v hromadách iglu a tunely. Jak trošku povolil, jde to snadno. Ale za chvilku je mokrý, hodně mokrý...

Odpoledne stěhujeme v Dušnikách věci na půdu. Balíme krabice oblečků po Jakoubkovi. Balíme sedačku, lehátko, balíme všechno, co už fakt nepotřebujeme. Petr s Vojtíkem balí, já nosím Jakoubka v šátku a babička upozorňuje, že nám to na půdě myši sežerou.

Prohazujeme cestu k půdě, konečně jsem sebrala odvahu a vyhodila ten pitomý žebřík, co vysel nad dveřma. Půda je veliká, mít tak prachy - máme krásné podkrovní pokoje. Ale my a prachy... to fakt nejde dohromady :-))

Všechno odstěhováno, pokoj je volný, můžeme dohodnout další "otloukací" akci. Mám už naplánovanou krásnou velikou kuchyň, včetně krbových kamen, tak jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne. Ale už se moc těším.

Kdo se už 5x nestěhoval, tak nepochopí, jak strašně, strašně, strašně moc se těším na ten barák a na klíče, které budou konečně od našeho domova.

Zánět

Vojtík už je zdravý, nebere antibiotika, už můžeme zase normálně fungovat... jsem si dneska ráno říkala. No, raději jsem měla mlčet. Bebuška hned ráno nechtěla ven. Když nakonec madam vylezla, jen si lehla do sněhu. Neběhala, nehrála si, nic. Já si bláhově myslela, že je rozespalá. Nebyla...

Přišla na návštěvu Jiřka, přinesla snídani, pokecali jsme a Bebu jen ležela a koukala. Po obědě se chystáme všichni ven. Dávám Bebušce vodítko a najednou to vidím. Má ohromnou bouli na krku. To včera neměla. Jsem z toho normálně šílená a začínám brečet. Petr odjel s klíčema od auta, tak jdeme s klukama pěšky na veterinu.

Bebuna má zánět. Dostává antibiotika, dvě injekce, dezinfekci a já dostávám instrukce, jak postupovat, až ten vřed praskne. Jen při popisu práce mi bylo špatně. Nedělám si iluze, že by to vymačkával a čistil Petr... tak to bude asi na mě. Cestou zpět se stavujeme v krámu. Tedy Vojtík jde sám nakoupit. Je už velký, tak velký, až mám strach, jak moc mi roste.

Bebuška teď spinká, já mám připravený ručník, protože po prasknutí to prý bude moc krvácet. Mám připravenou misku na dezinfekci, stříkačku na propláchnutí, pleny na vymačkání... jen tedy ještě nabrat energii a sílu na provedení celé té akce. Mělo by to prasknout zítra, nebo pozítří... Ufff

Jaro

... tak to vypadá, že jaro fakt přišlo, tady zatím se tak nějak plazí, ale už je prostě venku sluníčko. Už mi schne prádlo na šňůře, už se dělají rampouchy ze střechy. Už je to prostě jiné. Vojtíšek se stále hrabe ve sněhu, ale domů chodí totálně promočený. Jakoubkovi to je jedno - ten je prostě v šátku. Chodíme na procházky a sluníčko nám svítí do zad. Je to moc prima. Člověk má hned energii.

Bebuška se mi zdá nějaká divná, moc neběhá, snad nebude nemocná. Sebírá celý den prádlo a věším nové a nové a nové. Dokonce jsem vyndala sušák ven. Snad se konečně prokoušu tou hromadou špinavého prádla.

Jajušák umí běhat po čtyřech. Jinak to nejde ani napsat. Lítá jako o závod. Už toho přes den moc neudělám. Stále si spolu hrajeme a tančíme a zpíváme. Jsem tak ráda, že máme mimíse. Vojtík byl hodný. Pomáhal s úklidem a také rád chová Jajušáka. Jsou to moje berušky...

Návštěva

V našem malém bytě to mají návštěvy hodně těžké :-)) musí si prostě sednout a moc se nehýbat. Přes zimu k nám lidi moc nejezdí, ani je nezveme, prostě se už nevejdeme. V kuchyni je opravdu málo místa. Nyní ještě přibyla Jakubova židlička a už se skoro přeskakujeme ve čtyřech lidech. Návštěva je pro mě spíše "na nervy", než pro potěchu duše. Jezdí tedy jen babička kulíšková.

Dneska měli s Andrejem přijet na 4 hodinu odpoledne. Tak jsme tedy začali po jedné hodině trochu uklízet. Já nacpala pračku, zapla myčku a Petr otevřel všechna okna a začal savovat a luxovat a já oblékla kluky, že vypadneme z toho bytu, kde bylo vše odházeno od stěn - to kvůli plísni. Tak jsem se konečně vypravila ven a ... maminka volá, že už k nám jednou.

A tak se Andrej posadil do vysavovaného bytu, kde se větralo a byla tam šílená zima a smrad. A maminka šla s námi na procházku. Pak jsme si všichni dali teplý čaj a zavřeli okna a povídali si... Prostě přijela návštěva a tak se musí přizpůsobit no :-))

Huntík

Ráno jsme vyrazili bobovat s Magdou a Kristýnkou. Vojtík jí popřál k narozeninám a šli jsme pod březové hory, kde se dědi dostatečně vybláznily. Jen Jakuba to nebavilo, ten je zvyknutý chodit, nikoliv jen stát. Vyndala jsem ho z šátku, aby viděl, cestou zpátky usínal, ale raději spinká poslední dobou v hacce.

Po obědě zůstali kluci s tatínkem doma a já vyrazila na Huntík. Folkový festival, který se konal v Příbramském divadle. Bylo to naprosto super. Pěkný písničky, známí lidičky. Prostě jsem si to užila a odpočinula si. Odcházela jsem kolem půl šesté a vůbec se mi nechtělo. Opravdu se to moc hezky poslouchalo.

Jakoubek usnul brzo, zachumlaný v mojí peřině. Vojtíšek do půlnoci fandil Bauerovi, ale nepomohlo to, byl až na desátém místě. Každopádně dnešní den byl moc prima.

Fotoden

Dneska nebudu nic psát. Dneska dám jen fotečky. Měli jsme se krásně :-)

Balíček

Ráno jsme vstávali v 6 a koukali na hokej. Vojta fandil jako o život a vyplatilo se. Vyhráli jsme nad slovákama 3:1. Ale to připojení přes net... byla jsem tedy hodně vytočená, že nemáme připojenou anténu k televizi.

S klukama jsme konečně vyrazili na procházku. Vojtík vybral pohledy pro děti ze školky. Jakoubek se konečně také vyvětral. Cestou jsme si dali smažák v housce a bylo to moc prima. Pošťáci dneska přinesli balíček. Lékárna poslala potřebné věcičky, tak jsme vybavení.

Večer Vojtíšek vyráběl buchtičky s krémem. Bylo to moc dobré a udělal i fotečky. Je šikovný, když zapomene na vztekání a zlobení :-)

Děda zedník

Dneska ráno jsme byli s Vojtíkem na kontrole. Ještě dobere antibiotika a pak může na krátké procházky. Příští týden může už ven, ale do školky až ten další. Koupili jsme kapky do nosu a rybilku a cestou se zastavili pro dobrotu v sámošce. Celý den pak s tatínkem něco dělal v pracovně a já šla za naším "dědou zedníkem".

Dohodli jsme, co je potřeba ještě zařídit a dodělat, aby mohl přijet a naplánovat velký nákup a začít nahazovat stěny. Dohodli jsme předpokládaný termín a vše potřebné. Děda zedník je manžel Majdy a je to takový náš opravdový děda. Já mu tedy i dědo zedníku říkám.

Se vším mi poradil, všechno vysvětlil. Cestou domů jsem potkala malého kluka, držel za ruku dědu a zase to na mě padlo...

Jak dlouho ještě budu brečet?
Jak dlouho ještě bude všechno tak moc bolet?
Jak dlouho nebudu moci vidět vnuky a dědečky?

Asi napořád, ta bolest prostě nezmizí....

Fotka patří dnešní snídani :-)

Jaro, kde jsi?

Jakoubek má ošklivou rýmu, Vojtík také posmrkává a já už volám JARO. Všude umrznuto, všude sníh, všude led. Je to fakt hnus velebnosti :-)) Vojtíšek mi moc pomáhá. Dneska mi připadalo, že je už nějaký velký, že se mnou rozumně komunikuje, že chápe, že nezlobí...

Těším se, že dobere antibiotika a budeme moci chodit ven. Alespoň na společný nákup. Doma je to fakt k zešílení. Těším se na jaro, až nebudu muset Jajušku tak chumlat do šátku. Těším se na pevný krok na "normální" zemi.

Petr přivezl klukům z Prahy nové knížky. Vojtík dneska maloval planety a povídali jsme si o vesmíru. Já jsem tak ráda, že nesedí jen u televize, či počítače. Jajuška dobře jí a začíná tím jedním zoubkem všechno hryzat. Takže se máme vlastně hezky, jen to JARO už potřebujeme

Hodné pondělí

Ráno zase odhazuji sníh, čistím zamrzlé auto a prosím celý svět kolem, aby už konečně začalo jaro. Jedu vrátit lyže a snad si je ještě tuhle zimu půjčíme... a nakoupím veliký nákup, abych už do konce týdne nikam nemusela.

Pak s klukama uklízíme pokojík. Knížky v knihovně Vojtík srovnal dokonale. Přebíráme věci v psacím stole a chodíme si do ledničky pro dobroty. Jakoubek je stále urýmovaný. Vojtíšek měl dneska svou oblíbenou pizzu, protože jsem nestihla vařit. Ale zítra to už napravím. Ale on ji má tak moc rád. Pizzu by mohl klidně denně. Není to moc zdravé, vím...

Petr odjel do Prahy a my s klukama uklízíme a přehrabujeme věci. Takové milé a hodné pondělí. Večer Vojta opět nemusí spát a fandíme Bauerovi. A vyplatí se, máme další medaili. Lukáš skončil na třetím místě. Vojtík fandil jako o život. Ta olympiáda ho hrozně baví. Je to můj šmudla.

Máme ZLATO

... no jasně. Martina Sáblíková dneska vybojovala zlatou medaili. Celý den jsme čekali na dnešní noc. Petr instaloval "cosi" na druhém PC u okna, abych mohla sledovat Martinu a brečet a řvát a skákat a šílet radostí. Vojtíšek také sledoval, ale před koncem usnul... Nevadí, koukne na to zítra v záznamu.

Máme tedy uklizený byt, protože tatínek se o víkendu fakt snažil. Ale to přeci není to hlavní. Hlavní je, že Martina má zlatou medaili na ZOH ve Vencouveru. Jakub také fandil. Prostě celá rodina na nohou...

Hurá, hurá a ještě jednou hurá

Už

Už aby bylo jaro.
Už aby byli kluci zdraví.
Už aby Petr pochopil, že peníze vydělává především chlap.
Už aby nás babička přestala pomlouvat.
Už aby mamince došlo, že nikdy nebudu mít uklizeno jako ona.
Už abych dojela s Bebunou na očkování.
Už aby přestal padat sníh.
Už abych konečně začala vypracovávat otázky do školy.
Už bych chtěla být hubená.
Už bych chtěla jezdit na kole.
Už bych měla

Dneska už Jakoubkovi vylezl první zub.

Prachy

Dneska mi na účet přišly peníze za Alíka. Přišly a já z toho mám velikou radost. Chodí pravidelně, každý měsíc a já nemusím počítat při nákupu "kolik co stojí". Nemusím se rozhodovat, zda koupím Vojtovi dobrotu a nemusím si mýt vlasy kopřivovým šamponem. Nemusím se doprošovat Petra pro peníze, nemusím brečet u složenek NEMUSÍM, prostě už NEMUSÍM...

Vojtík je v pohodě a Jakoubek má hnusnou rýmu. Dneska jsme uklízeli dětský pokojík. Uklízeli jsme ho tak, že by mohli přijít vánoce :-)) Petr vysavoval plíseň, já třikrát vytřela podlahu, složili jsme knihovnu, umyli hračky, přebrali věci. No prostě uklízecí četa. Jsme dobří.

Před obědem jsem se šla projít. Koupila Jakubovi talířek na jídlo, Vojtíkovi DVD a sobě dálniční známku. Je to tedy pálka, už za ní chtějí 1200 kč. Koupila jsem nám i oběd a vařili jsme až večeři. Vojtíkovi oblíbené bramborové placky.

Teď kluci už spinkají. Já si objednala na léto seminář "demonologie otců pouště", zaplatila dluhy a pojištění atd. a už zase nemám. Ale ony přijdou znovu. Příští měsíc... Peníze nejsou nejdůležitější věcí v životě. Ale dávají nám šílenou svobodu. Je to drsná pravda, ale je to tak.

Fotka patří odsávačce, protože bez ní bych fakt nepřežila ...

Slzy

To je tak... zvednete telefon, posloucháte a pak přijdou slzy. Nejdříve jen málo, orosí vám řasy, já je umím polykat, aby nikdo nepoznal. Pak víc a víc, až začnou stékat po tvářích. A pak už se ten proud hrne a nejde zastavit. Pak následuje vztek a člověk má 100 chutí něco rozmlátit, zjistí, že by to byla škoda a raději si sedne a brečí.

Mám pocit, jakoby mě někdo zadupal a přitom to je osoba, která by mě měla milovat, zná mě přeci od narození...

Asi neví, co prožívám, asi neví, jak moc si přeji třetí dítě, asi netuší, že jsem citlivá. Ale co je mi do toho, já mám prostě právo na svoje slzy. Já nejsem jenom tvrdá máma, obratná manželka a pořádná ženská. Já mám i místa, která se rozezní a ženou do očí slzy. Moře slz...

Ale vím, že mě mám moc ráda, že by mi nechtěla ublížit. Jen prostě netuší, že mě některé věci hodně bolí... odpouštím

Čerstvý vzduch

Dneska už je Vojtíkovi opravdu dobře. Nedostal ani prášek na teplotu, už ji prostě nemá. Antibiotika zabrala, tak si mohl zastlat postel a být v šusťákách a triku. Dopoledne jsme krapet vařili a uklízeli a já jela konečně na veliký nákup. Jinak by všichni asi zhubli a to přeci nemohu dopustit :-))

Narvali jsme lednici, zásoby dali všude po bytě (jak já se těším do baráku...) a je chvilku klid. Kluci si dali ke svačině melouna a spokojenost veliká. Po obědě jsme s Jakubem a Bebuškou vyrazili na dlouhou procházku. Byly sice 3 pod nulou, ale už jsem potřebovala vypadnout.

Prošli jsme se u řeky, kolem lesoparku, na Březových horách. Byla to fakt paráda. Bebu běhala na volno a vždy poslechla. Jakub celou dobu spal a já jsem nasávala ten čerstvý vzduch a nabírala energii. To byl taková paráda...

Už je lépe

Antibiotika zabrala a Vojtík už začíná normálně zlobit. Což je mnohem lepší, než totálně nemocné dítě se skleněnýma očima. Jen Jakubovi vadí, že nemůže chodit ven. Ale zítra půjdeme. Petr přijel už z Prahy, tak zítra s Jajkou vyrazíme po nákupech a kouknout do města a na čerstvý vzduch.

Dělali jsme bramborovou kaši a Jakoubek měl také kousek pečeného králíka. Pekli jsme chleba a Vojtíšek ten domácí moc rád jí, tak jsem ráda. Odpoledne jsme vytvořili kapelu a zpívali a mlátili do všeho, co bylo po ruce.

Tatínek nám přivezl z KFC večeři, tak jsem ocenila, že se nemusím patlat s něčím v kuchyni. Zítra bude čočka, Vojtíšek si ji poručil. Teď už musím běžet, kouká na mě asi tak 5 praček prádla, které musím dnes vyžehlit. Ale budu sledovat nové díly Jericha, tak mi to půjde rychle

Spálová angína

... je to spálová angína. Ráno jdeme k doktorce a mě je jasné, že nachlazení to nebude. Jsme jako první na řadě a Vojtík jen vejde a doktorka nás vítá se slovy, to je spála paní Molková. Jsem matka magor, ale hned se mi podlejou oči slzama. Fakt nejsem zvyknutá na nemocné děti.

Dostáváme antibiotika a prý kdyby nemohl polykat vezmou mi ho do nemocnice, tak to už řvu naplno. Já si vůbec neumím představit, že by byl sám v nemocnici, to bych fakt nedovolila. Ale prášly polyká dobře, proti horečce kupujeme rozpouštěcí Nurofen. Celý den si hrajeme, koukáme na pohádky, pečeme a vaříme. Snad bude líp.

Jakoubka to samozřejmě moc nebaví, tak jsem chvilku byla s ním venku a nakoupit. Vojtík čekal doma. Já chci zlobivé dítě, nechci nemocné... Na to fakt nemám

Nemocný

Už v noci se Vojtík budil bolestí v krku. Měl horečku a mě bylo jasné, že se něco děje. Ráno jsme dali paralen a zavolali tatínkovi, že pro něj dojede Andrej s babičkou. Vojta nešel lyžovat, nešel ven a skoro nevylezl z postele.

Broučkovi něco je a mě je ho tak šíííleně líto. Jakoubek k němu leze a hladí ho a jakoby prostě věděl, že si brácha hrát nemůže. Sledujeme furt dokola tučňáky, Vojtík kloktá, jí vitamíny, ale už dneska vím, že to není obyčejné nachlazení. Bolí ho moc v krku a je celý takový přešlý. Asi bude fakt nemocný. Fotku ale dneska "zvládnul" zcela sám...

Zítra tedy pojedeme k doktorce. Odpoledne přijíždí babi s Andrejem, dostanou u nás čaj a pak s klukama jdeme brzo spát. Zítra nás čeká doktor. Vojtík má horečku a také se osypal. Co to je za pitomou nemoc?

Zase na barák

Je sobota a já chtěla jet na zimní přechod Brd. Ale Petr usoudil, že se nutně musí na barák zase něco udělat. Vůůůbec se mi tam nechtělo, ale občas holt poslechnu. Od rána balíme krabice (my máme tolik krámů...) a skládáme do auta. Po obědě se vypravujeme do Dušnik.

Tam v klidu zabalím všechny věci, ze kterých mi kluci už vyrostli a poskládám i lehátko a sedačku a další, co už Jakoubek nepotřebuje. Až bude lepší počasí, tak se vše odnese na půdu. Na návštěvu přijíždí Jindra s Magdou, tak máme chvilku přestávku mezi tou prací.

Vojtíšek usne v kuchyni při teple kamen. Bolí ho v krku a je hrozně smutný, že nebude moci asi na lyže. Ach jo... Večer jedu s klukama přespat domů. Vojta poctivě kloktá, pije citronku, cucá homeo a bulí, že chce lyžovat. Tak jsem sama zvědavá, jak to zítra dopadne...

Jajka začíná spát v hacce a je to super. Spí skoro dvě hodiny dopoledne. Skvělá koupě...

Hektický den

Jakoubek zůstal ráno doma s tatínkem a já s Vojtíkem vyjela na Waldu pro potvrzení o přejetí do školy. Zjistila jsem tak, že bude jednodušší jezdit busem ve školní dny, páč fakt nejde nikde zaparkovat. Nakonec jsme našli místo na placeném parkovišti, ale to by se každý den dvakrát... pěkně prodražilo. Vojtík si dobře pokecal se sekretářkou a já koukala na to potvrzení a ještě ani teď nechápu, že máme tak veliké dítě.

Připadá mi to jako chvilka, kdy jsem ho hrdě všem ukazovala ze šátku. A on už půjde do školy. Je veliký, ale já ho stále vidím jako svého broučka a jen pomyslím na to, že bude stále větší... no, raději nemyslet.

U Štěpánky jsme vybrali dárky pro babičku a starou hodnou babičku a přání a kytičky. Mají svátek i narozeniny, tak to zvládneme vše při jednom. A cestou domů se ještě zastavujeme v půjčovně a vybíráme lyže a boty na neděli.

Doma jsme jen přebalili, nakojili, oblékli Jajušku a hurá do šnečka. Jsme tam brzo, dáváme oběd a nakonec tam jsme samotní. Jakoubek usíná v šátku. Vojtík si hraje a pak pomalu přichází děti i tatínek, který mi přinesl dárek k svátku. Kouzelný hrneček s fotkou kluků. To mě dostalo. Měla jsem fakt radost.

Po třech hodinách ve šnečku, kdy jsme stihli i koupit nový dudlík, míříme domů a cestou se stavujeme v půjčovně, kde platíme už seřízené lyže. Doma zase přebalíme, nakojíme a hurá do Kotenčic k babičce. Tam popřejeme, kluci jsou na chvilku nahoru a já letím pro králíka a hurá domů na večeři a do vany.

Dneska byl fakt hektický den, usnuli velmi brzo... A fotka patří Jajuškovi, který už krásně jí svačinky rukama :-)

Záchod

Ráno bývá hektické. Obléknout Jakuba, hlídat Vojtu, rozmrazit auto... je to síla, ale zvládáme. Dneska při odchodu Vojta spláchnul... naposledy... záchod. Nádržka na vodu praskla a voda se stále napouštěla a sprchovala vše kolem. Celé dopoledne bylo o zábavu tedy postaráno.

Tatínek jel do OBI a přivezl novou nádržku. Už jsem se bála, že budeme splachovat kýblem, jako na Budínku, to by mě asi hráblo. Babička poslala z Prahy večeři, tak ani nevařím. Jakoubek usnul brzo, Vojta se válí v posteli s tatínkem a probírají chlapské věci...

Zítra nejde do školky... máme moc práce :-)

Skaut

Nějak mě vůbec nic nebaví, doma je šílený nálet, já nestíhám psát články a Jakub nutně potřebuje, aby ho někdo chytal, kdyby ho nikdo nechytal, tak je samá boule. Vůbec se nebojí. Stoupne si, udělá krok, pustí se a padááá...

Je středa a Vojtík jde na skauta. Odvedu ho tam a dojdeme s Jakubem ještě nakoupit. Vaříme zapečené brambory a zbytek večera se díváme na fotečky ze skautské výpravy. Vojta je tam už fakt veliký...

Ze skauta dneska přišel znovu sám. Nebál se, narozdíl ode mě. Ale vedoucí ho prý jistí, aby nešel až tak sám :-) Několikrát večer vzbudil Jakuba a ten usínal po etapách. Ach jo, už abychom byli na baráku a měli zvlášť hernu a zvlášť pokoj na spaní. Já už se tak těším na prostor, to si dovede představit jen ten, kdo to zažil...

Bráchové

Všude spousta sněhu a stále padá a padá. Ráno vyjíždíme do školky s Jakoubkem. Vojtík je moc hodný a rychle se obléká. Skoro není kde zaparkovat. Před školku navezli obrovskou hromadu sněhu ze spodního parkoviště. To jistě přijdou děti mokré, ale spokojené po procházce.

Vyrážíme s Jakubem na nákup po sídlišti. Potkali jsme znovu tetu Majdu a prostě si tu návštěvu už dohodli na čtvrtek. Moc se těším. Fakt se mi stýská. Jakoubkovi kupuji nočník, aby netlačil do pleny, ale na nočník, uvidíme, jak se bude dařit. Už toho moc nestíhám. Jajušák se staví a já se bojím, aby mi nespadl. Ale stále je to chovací miminečko. Rozmazlínkovaný, maminky miláček. Jsem tak ráda, že ho máme.

Ráno děláme domácí přesnídávku a fakt dlabe jako o závod. Sní celý jogurt s jablíčkem, nebo banánem. Dneska jsme nakoupili kuřecí masíčko a uvaříme oběd do skleniček. A je také dudlíkový. Dudlíka máme hooodně často.

Po školce jsme jeli nakoupit do Billy. Vojtíšek mi moc pomáhal. Já vynáším nákup a koukám... Jakoubek sedí Vojtovi v klíně a společně si jezdí autíčkem. Tak mě to zahřálo hezky u srdce. Taková hezká láska... prostě bráchové

Už jí skoro sám

Každé pondělí odjíždí Petr do Prahy a zůstává přes noc. Každé pondělí máme s Jakoubkem volné odpoledne a Jakub většinou dospává víkend, kdy toho s Vojtíkem moc nenaspí. Já uklízím a vařím a dodělávám poradnu a články pro Alíka.

Dneska jsme uklízeli odpad. Už toho tedy bylo na terase spousta. Staré krabice z nákupů, plné černé pytle. Tak jsem uvázala Jakuba na záda a chodila sněhovou uličkou. Bebuška se zatím krásně proběhla a Vojtík šel do tepla hrát povolené hry na PC. Jakoubek začal jíst sám - úplně sám...

Zařídila jsem Vojtíkovi lyžařskou školu. Začíná už v neděli. V pátek jedeme půjčit lyže. To jsem tedy zvědavá, jak to zvládne a jak ho to bude bavit a zda se nebude bát.

Večer tu sedím sama, kluci spinkají, a tatínek je pryč. Nojono, je pondělí a on prostě odjíždí...