Jakub má první rok

Myčka, brikety a nákup

Myjeme a leštíme

Babičky nová kuchyň

Zima se vrátila

Příprava na stěhování

Stromky

Placky na 100 způsobů

Nové boty

Koleda

Uklízíme

Fotbálek na chatě

Příprava na velikonoce

Apríl

Perník

Už fakt nemůžu

MHD

Respektovat a být respektován

Půda na Karlově univerzitě

Jedeme do školy

Máme tu pátek a mám dneska školu. Zcela mimořádně už od rána, protože mi začíná seminář ze základů lékařství. Díky navigaci jsem zvládla dojet až do správné ulice a po několika hovorech s Renatou jsem zaparkovali přímo před vchodem do školy. Kluci zůstali na Kačerově. Hlídá tatínek a babička.

Seminář byl naprosto skvělý. Paní, které je 80, má v hlavě neskutečné množství informací, až se tedy divím... Pak jedeme kouknout na Kačerov na kluky a zpátky na přednášky do školy. Vojtík je spokojený s babičkou nad nějakou encyklopedií a Jajušku hlídala Adélka s Patrícií.

Ještě, že tu školu mám. Tak nějak od všeho vypnu. Kluci si užijou babičky a tatínka a já se stačím nadechnout na další dny...

Jarní hřiště

Ze školky jsem se rozhodli jít procházkou přes dětský hřiště. Je fakt krásné počasí. Konečně začalo jaro. Jakoubek spinká v šátku a Vojtíšek dovádí s dětmi na hřišti. Už se nestydí, ani nebojí. Blázní na klouzačce, na prolejzačce a je rád, že může být venku.

Cestou jsme potkali Jardu Malého a já nemohu uvěřit, jak moc člověka změní chlast (více se k tomu vyjadřovat fakt nechci...). Koupili jsme si dobrou svačinku a domů došly pěšky. Vyvenčili Bebušku a před spaním zazpívali společně ukolébavku. Ani jsem nestačila poslední refrém a kluci už spinkali.

Vojtík usíná s Jajuškou na gauči a pak ho přenáším do jeho postele. Mají oba dva červené tváře a snad i trochu opálený obličej. Jak byli celé odpoledne pěkně venku. Tak jsou totiž nejhodnější - na čerstvém vzduchu.

První skaut

Má takovou radost z toho bodování, že se až divím. Ze skautu už chodí večer sám. Projde koridor a kluše domů, kde má připravenou nějakou dobrotu k večeři. Dneska jsem si vzpomněla, jak se mu v počátku moc nechtělo od maminky. Jak ho Golem držel za ruku a domlouval mu a on skoro plakal. Ale je dobře, že jsme vydrželi.

V bodování je první z medvíďat a já jsem šíleně hrdá matka. Je moc prima, že nesedí jen doma a na skautu ho snad naučí spoustu věcí. Nemá moc rád výpravy a na tábor se mu ještě znovu nechce, ale třeba se vše do léta změní.

Každopádně to bude první skaut v rodině :-)

První oheň

Vojtík se konečně dočkal. V Dušnikách uschnuli jeho nasekané klacíky a mohl se podpálit první oheň. Přijela i babička kulíšková a Jakoubek jen zíral, jak je brácha šikovný. Zapálil svůj první oheň na naší zahradě. Opékal pro všechny buřtíky a sobě chleba. Občas to zakouřilo, ale je to přeci jedno. Hlavně, že začalo jaro...

Vojtík jezdí na barák moc rád. Má tu rozběh a může si tu "dělat, co chce". Je tu moc spokojený, jen s babičkou se začíná více čertit. Ona mu vše zakazuje a Vojta si začíná pěstovat alergii. Já se občas vytočím a zařvu. Až se pak stydím a večer se mu omlouvám. Taky to nemá se mnou jednoduché.

No... díky prvnímu ohni tedy smrdíme všichni kouřem, ale prádlo je už v pračce a pánové dneska usnuli ještě před 7 hodinou večer. Jak se krásně na té zahradě unavili.

ZOO

Dneska jsme měli náš první srazík s holkama z B-C. Vojtík nešel do školky, ráno jsme zapnuli navigaci a razíme do pražské ZOO. Jak já se těšila. Nemohla jsem ani dospat. Konečně uvidím holky, se kterýma se píši už přes rok.

Přes Prahu jsme krásně projeli a v ZOO byli na půl desátou. Dali jsme si před vchodem svačinku a hned potkali Franezu a Elu a objala jsem se s Jitkou. Pak dorazila Evusa a Kiki a Zuzajda. Bylo to strašně moc fajn. Větší kluci si společně užili, mamky pokecaly a moc zvířat jsme neviděli. Vedli hlavně prolézačky a kluzačky. Jakoubek byl unešen z žiraf. Taky tučňáci se mu moc líbili.

Ani jsem o Vojtíkovi nevěděla, jak moc byl hodný. Jakoubek se zase ponosil v šátku, občas vylezl na kojení, nebo si sednul do židličky. Počasí nám přálo, bylo jako v létě. Potkala jsem tam i Skramušku z rodinky, takže den byl naprosto unikátní. Skvělý oběd v restauraci, kam jsem chodila jako holka, jen potrhnul úžasný výlet.

Skončili jsme až se zavírací dobou. Domů dorazili před osmou večer. Ale byl to prostě skvělý den. Určitě si ho brzo zopakujeme.

Procházka

Máme po nedělním obědě a vyrážíme na procházku. Jajuška v šátku, Vojtík pěšky a Bebuška jde na vodítku. Začala hárat, tak mám strach, aby nebyli štěňata. Včera byl na baráku Krtek, vezl Vojtíka na motorce, tak dneska o tom od rána vypravuje, jaká to byla paráda. No... já se bála celou dobu, že Vojta spadne, ale asi se držel fakt pevně.

Šli jsme do lesoparku, k řece a na houpačky. Nejvíce Vojtíka bavilo špalat do louží, házet kameny do řeky a řvát na celé kolo. Bebuška běhala na volno a byla spokojená, že konečně vypadla z bytu. Jajuška celou procházku prospinkal. On je fakt spokojené miminko.

Přes Březové hory jsme šli do kopce a Vojtík už nadával, že je toho moc, že ho bolí nohy, že už nikdy nikam nepůjde. Ale já byla spokojená. Čerstvý vzduch, unavené nohy, to vše mi dává sílu do dalšího konání...

Kdo nezažil, nepochopí

Někdo by řekl, že je to šílené, že je to dlouhé a že je to už na palici. Ale my si to na baráčku vlastně užíváme. Petr dělá vše pomalu a pořádně a já mám hlavně svou zahradu. Tak moc jsem si přála mít konečně své stromy, svou trávu i ten svůj blbej plot, kdo nezažil, nepochopí.

Vojtíšek má svou svobodu. Blázní s míčem, lítá po vsi, byl s mamkou v lese. Házel kameny do řeky. Může být až do večera venku, může jíst venku jídlo, může mít svou sekerku a může se volně "poflakovat" za domem. Kdo nezažil, nepochopí..

Petr dělá elektriku, plánuje koupelnu a já vyklízela místnost. Babička se chce odstěhovat do Kotenčic, ale dneska mluvila, že koupí uhlí na zimu. Uvařila pro mamku, přesto, že já včera vařila pro řemeslníky, co nepřijeli. Babičce vadí Bebuna a my musíme přežívat řvoucího Dona. Tak nějak je občas dusno. Kdo nezažil, nepochopí...

Přípravy

Ráno vezu Vojtíška do školky a cestou jdu nakoupit na guláš. Zítra na barák přijedou pomocníci řemeslníci, tak budu vařit guláš. Tatínek doma hlídá Jajušku. Ten zase vstával kolem 4 ráno, tak máme uklizenou kuchyň, vytřeno a fakt toho tedy do 6 hodin, než vstane další synek, stihneme hodně.

Bebuška se už hojí, má to fakt krásné a já si říkám, že to fakt stálo za to a je dobře, že ta antibiotika dostala. Chodíme na procházky a už začíná skotačit. Ze školky zůstáváme na zahradě. Vojta pomáhá uklízet po zimě. Jakoubek se nosí v šátku a jemu je všechno tak nějak jedno.

Líbí se mi, že už je krásné počasí, že jsme hodně venku a užíváme si sluníčka. Jen aby to všechno dlouho vydrželo a my už konečně, konečně bydleli na baráčku. Dneska tedy volala moje maminka. Babička se prý rozhodla a stěhuje se do Kotenčic. Nebudu to ještě moc komentovat, sama nevím, co si mám o tom všem myslet...

JARO

Jaro, jaro, jaro už je tu...Od rána svítí krásně sluníčko. Máme s Jajuškou dříve oběd, zabalíme věci a jdeme na procházku a vyzvednout korunky v bance a všechno pěkně pěšky. Je fakt krásně. Vojtíka vyzvedáváme ve školce a cestou se zastavujeme nakrmit kačeny u potoka a jdeme na dětské hřiště.

Člověk po té zimě musí to sluníčko nasát až do posledního místa na svém těle. Jakoubek je spokojený, Vojtík na hřišti potkal kamaráda ze skauta. Tak se odpoledne líbilo všem. Potom nás doma čeká rychlá večeře a rychle do postýlky. Kluci usnuli hodně rychle. Byli fakt unavení.

Jen já musím jít uklízet, pracovat, žehlit... Nějak jsem toho dneska moc nestihla, jak jsme byli celý den venku. Ale bylo to moc fajn. Fakt to za to stálo. Konečně snad už bude jaro. A málem bych zapomněla... Vojtíšek má kolo v servisu. V úterý bude připravené na další sezonu.

Výlet do Líbeznic

Vojtíšek jede do školky. Tatínek s Bebunou je doma a my s Jakoubkem jedeme do Líbeznic za tetou Petrou a malým Jindříškem. Máme zapnutou GPS a po deváté hodině, to když se Jajka vyspinkal a já konečně složila všechny věci do auta, můžeme vyrazit.

Jedeme přes Prahu a s GPS je to opravdu brnkačka. Cestu si tak trochu pamatuji, takže fakt nebloudíme a pěkně to dojedeme až do Líbeznic, kde teprve začínáme bloudit a vůbec nemůžeme najít cestu do správné ulice. Petra s Jindříškem nám jdou naproti a radost z toho, že se konečně vidíme... ta je fakt obrovská.

Celý den si kluci hráli a my povídali a povídali. Krásně hřála Finská kamínka (asi je chci také na barák). Den utekl hrozně rychle. Stihli jsme i procházku na hřiště, při které se Jakoubek hezky prospal. Po 5 hodině večer jedeme domů. Musíme rychle, jinak bych asi začala brečet...

Přes Prahu je to tedy už menší brnkačka... několikrát odhadnu špatně vzdálenost odbočky a musím tak jezdit dokola. Ještě, že ta navigace reaguje hned a přepočítá cestu nanovo. Domů jsme přijeli v půl sedmé, vyzvedli Vojtíka na skautu a oba kluci rychle usnuli. Byl to moc fajn den.

Planetárium

Vojtíšek nemohl ani dospat. Tak strašně se těšil na výlet do planetária. Vesmírem žijeme už dlouho (to má fakt po mě...), tak jsme dneska vstávali už v pět hodin. Ve školce byl mezi prvníma. V batůžku měl vybranou dobrotu, kapesníčky a pití. Jedou do Prahy a jedou na celý den...

My s Jajuškou si užíváme doma. Žehlíme hory prádla, koukáme na ordinaci, blbneme v posteli, šli jsme i nakoupit. Prostě náš volný den. Tatínek je v Praze, tak nám společnost dělá jen Bebuška, která je pořád tak nějak přešlá, ale atb už dobírá.

Vojtík přijel a byl nadšený. Na oslavu dne jsme zašli ještě do pizzerie. Dali si pizzi, kebab a colu. Měli jsme se moc hezky a užili si celý den. A do usnutí jsem poslouchala, jaké to tam bylo krááásnééé a zajííímavéééé :-)

PODOBA

Dneska ráno opět sníh. Opět auto zasněžené, opět zima a opět nálada na bodu mrazu, protože já už chci tolik jaro. Ale koupila jsem si trekingové hole a boty, tak mám z toho šílenou radost. A odpoledne jsme vyrazily s Janinou na nákupy, tak se den povedl. A... přišla bílá obálka.

Bílá obálka od pána, který chce koupit můj pozemek. Nevím, kolik by za něj dal, nevím, zda ho prodám. Zatím je v nájmu a já tu přemýšlím, co bych si za ty peníze koupila...

Asi něco pro kluky, aby měli to, co normálně koupit nemůžeme. Pořádný bazén na zahradu, aby si užili prázdniny. Sekačku na benzín, s pojezdem. Vstupní dveře do baráku a krbová kamna do kuchyně. Přemýšlím, co bych koupila sobě a z té vší radosti nad "možnou výhrou" kouknu na Jakoubka, jak spinká.

Dneska mě dostal do kolen. Blbli jsme spolu, učili se zpívat a mluvit a najednou... Jakub se na mě podíval a usmál se. Usmál se a já v něm viděla svého tátu. Jen na malou chviličku, ale bylo to tak strašně jasný a znatelný, že mě až zamrazilo. Prostě se zatvářil tak, jak to uměl jeho děda. Tak, jak to už nikdy nemůžu vidět.

Kluci mi rostou před očima a ten, kdo by je měl vidět, TEN se na to všechno dívá jen zhora. Tak moc, moc mi chybí, že už mám na klávesnici slzy a přemýšlím, že pozemek neprodám. Asi bych si za ty peníze stejně nic důležitého nekoupila...

Fotbal v koridoru

Je březen a venku sněží. Všude bílo a mě se chce z toho všeho skoro brečet. Já už bych tak ráda sluníčko a zahradu a běhání po zelené trávě. Andrej nám dohodnul na sobotu tři Ukrajince, tak snad bude lepší počasí a my na baráku zase hodně uděláme a konečně se dohrabeme k bydlení.

Vařím k obědu roštěnky a pak dávám Jajušku do šátku a jdeme s Vojtíkem hrát fotbal do koridoru. Vojta nikdy nechtěl hrát fotbal, až teď. A fakt ho to baví a umí se trefit a kopnout, prostě to chtělo svůj čas. Venku padá sníh s deštěm a my ve školním koridoru kopeme do míče. Jakub je spokojený v šátku.

Tatínek nám odjíždí odpoledne do Prahy. Bude zkoušet s kamarády divadlo. My se díváme na pohádky, krapet uklízíme a užíváme si neděli, kdy se fakt moc nedělá :-))

Na chatě

Ráno je klidný den. Nikam nespěcháme, nemusíme do školky, do práce, vařit... nemusíme vůbec nic. Sledujeme pohádky, pomalu uklízíme, rovnáme věci a já jsem ráda, že nemusím stát u plotny. Dneska vaří totiž děda na chatě...

Jajuška nám cestou na chatu usne. Ještě se stavujeme v OBI, nakupujeme žrádlo pro psa, dobrůtky a laskominky pro tu naší rozmazlenou psí dámu. Také jsem koupila klukům gumový míč a sobě nové koště, které dobře mete :-))

Děda uvařil skvělé kuře, pečeně v moc dobré omáčce. Pak jsme koukali na fotky z Petrových cest a povídali si a užívali klidu. Já to na té chatě neměla moc ráda, ale teď... teď se mi tam prostě líbí. Mocinky moc ráda tam jezdím. Vojtík sledoval televizi. Šebrle byl pátý v halovém mistrovství světa.

Na zpáteční cestě se zastavujeme pro foťák u babičky a já jí oznamuji, že začneme stěhovat její kuchyň, aby konečně měla své a my taky své. Asi nemá smysl tu popisovat její reakci. Kdyby člověk viděl do budoucnosti... tak se na ten barák fakt vykašlu.

Velký nákup

Na účet přišly korunky, tak Jajuška je doma s tatínkem a já vyjela na veliký nákup. Už toho fakt vozím vrchovatý košík. Na pokladně jsem zpocená, jak to musím vše vyndavat na pás. Kluci jsou jedlíci a já z toho mám radost. Tak nakupuji zeleninu, ovoce a jogurty - skutečně ve velkém.

A také prací prostředky. Já snad jen peru a vařím. Ale jsem ráda, že je máme. Dovezla jsem domů narvané auto nákupem. Přeneseme vše do kuchyně a pak začíná obvyklá skládačka. Něco dáme do krabic pod topení, něco dáme do linky, něco dáme do komory, něco dáme pod postele, něco dáme pod stůl, něco dáme... no prostě ten nákup postrkávám po celém bytě. Už chci na barák...

Je narvaná lednička a já zjišťuji, že bychom potřebovali větší. Ale to chce zlatý důl a jinou platební karty. Tedy od jiného účtu... Zítra jedeme k dědovi, tak se moc těším, že nebudu muset vařit. A cestou se stavíme pro foťák v Dušnikách a já dodělám fotečky ke každému dni.

Další antibiotika

Dneska jsme byli s Bebuškou na veterině. Kontrola proběhla v pohodě, ale máme další antibiotika. Už je mi z toho tedy hodně divně. Jsou poslední, ale vypálila jsem tři tisíce v jednom měsíce a vůbec nevím, jak vyjdeme...

Bebuška bere antibiotika ráno a večer. Rozbouchávám jí je v obalu, vysypu do vývaru, zamíchám a ona tu misku vylíže dočista. Stále spí, je unavená a nemůže na dlouhé procházky. Tak jí to doma moc nebaví, nemá se jak unavit.

Na kontrole byl se mnou i Jajuška v šátku a byl celý udivený, kolik vidí zvířat. Středisko je ale naprosto skvělé. Doktorka je moc příjemná. Vzala nás přesně ve 3, jak jsme byli objednaní.

Potom jsem letěla za Martinou do nemocnice. Má problém se štítnou žlázou a vypadá to zle, hodně zle. Ještě nemám moc sílu o tom psát...

Normální den

Mámi jich tak málo, že si opravdu užívám, když nikam nemusím, když všechno je hotové, když nikam nejedu, když nikdo nemá přijet, když je prostě úplně normální den...

Dopoledne si to Jajušák spinkal v hacce a Vojtíšek byl ve školce. Já uklízela dětský pokojík, přebírala hračky a rovnala věci do skříní. Počasí se nehodlá umoudřit a je furt mráz a sněží a rampouchy, no prostě zima...

Vojtíšek odchází na skauta a já s Jajuškou jdeme do Billy něco nakoupit. Jakub si jízdu v nákupním košíku skutečně užívá a má takovou radost, že ječí na celý nákupní prostor. Všechny tím baví a každý se na nás usmívá.

Uvařili jsme dobrotu k večeři a já si pak stoupla k žehlení. Mám toho tady fakt hory a hory a hory...

Sluníčko

Vojtíšek jde ze školky po obědě. Jedeme rovnou do Kotenčic. Jakoubek v noci nespal, tak si říkám, že půjdeme na dlouhou procházku a konečně se prospí. Jakoby to tušil a plní dohodu. Spinká v šátku od půl druhé do půl čtvrté. Spinkal hodinu a půl venku a pak ještě půl hodiny doma. Chodila jsem s ním po vsi, seděla na sluníčku, houpala ho i v obýváku. Vlastně jsem si hodně odpočinula.

Vojtík se předváděl, ale užil si babičku, Pavlíka a také se propadl na ledě. Zkoušel pevnost ledu, babička šla za ním a propadla se. Tak on to šel prozkoumat a propadl se také. Sice jen pod kolena, ale stačilo. Sušili jsme věci na topení.

Mamka nám uvařila oběd i večeři. Udělala svačinu a já si konečně odpočinula. Nějak toho na mě bylo moc. Nejdříve nervy s babičkou, potom nevyspání s Jakoubkem a zubama. Snad už bude líp. Nutně potřebuji k životu sluníčko a toho jsem se dneska fakt nabažila. Tak mám sílu a večer ještě uklízím byt, vytírám a vracím se do normálního procesu :-)

Zuby

Jakoubkovi rostou zoubky. Nespí celé noce. Na dnešek se vzbudil ve tři ráno. Měli jsme dopoledne odjíždět do Prahy, na sraz B-C. Ale to fakt nejde, spím i při chůzi. Moc ho to bolí. Je to takový náš malý bolestínek. Vzbudí se, přebalíme, jdeme do kuchyně, já uklízím, vytírám a on si hraje.

Pak nakojíme, dáme čípek a na chvilku usne. Ale celý den jsem ho nosila v šátku, chvilku houpala v hacce, je unavený, uplakaný - zuby zatracený. Vojtíšek je rád ve školce. Dneska jsme tam vezli zpátky boby, protože je všude hodně sněhu. Začaly znovu mrazy. Je až 10 pod nulou. Přes den ale svítí krásně sluníčko.

Na procházku dneska ani nepůjdeme. Jakoubek má i horečku. Doma trošku uklízíme, hrajeme si a máme jediné přání - aby zuby nebolely.

Nevím...

Já se z toho všeho fakt zblázním. Věděla jsem, že to nebude nic snadného - přestavba bytu. Věděla jsem, že to budou nervy. Ale já mám nervy jen z té babičky, z jejího chování, ustavičných výmyslů a nesmyslů... no od rána bulím, ani nevím proč.

Do toho ještě nekonečná debata s Petrem na téma "dědictví". Nejraději bych sbalila děti a jela někam za sluníčkem. Ale to jde těžko. Neměli bychom pak ani na chleba a pes by tu asi pošel. Tak jdeme dneska s klukama na procházku. Vojtíšek schazuje rampouchy, Jakoubek spinká v šátku a Bebuška je na chvilku s náma na zahradě.

Přijela mamka s Andrejem, ale na návštěvu nemohli. Petr savoval byt. Už aby bylo to jaro. Nevím, zda se mám vlastně na to léto na zahradě, u bazénu těšit. Já vůbec nevím, jak to tam s tou babičkou přežiju. Já fakt nevím...

Brigáda

Tak nám to nastalo... V šest hodin ráno budíček, balím věci do Dušnik, dělám snídani pro nás tři a oblékám Jakuba. Po sedmé ráno vyrážíme na barák. Kachnu jsem dala do trouby, pustila a za 6 hodin se pro ní vrátím. Petr s Jakoubkem vystupuje a já jedu pro brigádu. Děda s Láďou jsou připravení, vezou si i svoje nářadí. Přes noc nám parádně nasněžilo, tak vůbec nehrozí, že by se otlučená zeď i odvozila.

Chlapi makají od rána - fakt jedou a já mám radost, že se hodně udělá. S Jakubem v šátku dělám pro všechny svačinu. Taky za asistence babičky. Jedu pro benzín a olej, už nám to světýlko bliká tři dny. Chvilku jsme doma. Já si v klidu sednu, Jakoubek si hraje v postýlce. Vyvenčíme Bebunu, dopečeme kachnu, vše naskládáme do kufru a jedeme znovu na barák.

Tady uděláme pro všechny oběd, kafe, umýt nádobí. Jakuba mám stále na zádech. Není ho kam položit. Všude je prach a na posteli je babička. Mám ruce i celé tělo unavené, možná víc, jak kluci, co bouchají celý den tu starou zeď. Odpoledne odjíždím s dědečkama na Budínek a vyzvedávám Vojtíška v Kotenčicích.

Jedeme zpátky na barák a já už fakt cítím únavu. Dle dohody přijede Fanda a začínáme vykreslovat návrhy vody. Nakonec převoráme celý pán bydlení. Není moc času, protože babička se urazila a sedí v zadní místnosti, kde si už přestala topit.

Jsem z toho šíleně na nervy. Už fakt nemůžu. Nevím, zda jsem víc unavená z babičky, nebo z toho všeho kolem. No... asi z té babičky

Podivné ticho

Vojtíšek jede dneska k babičce. Zabalila jsem mu věci do krosny, poručil si i spacák. V batohu má svoje hry, pastelky, lepidlo a další důležité potřebnosti. Ještě má tašku s "nalezeným" notebookem. Vypadá to, že jede asi na měsíc. Moc se těší, jen si říkám, zda opravdu celý víkend vydrží a nepojedu pro něj už v sobotu, tak uvidíme...

Ze školky jedeme rovnou do Kotenčic. Jakoubek usíná cestou, ani se nezdržujeme. Jedu pak nakoupit a vařím zelí, vyndavám kachnu. Zítra přijede děda s Láďou na barák. Pomoci Petrovi, tak ať je co papkat.

Jakoubek je po zbytek dne hodné šátkové miminko. Vojtíšek se má u babičky prima. Hraje si hlavně s Pavlíkem. Ale v bytě je podivné ticho. Nikdo se na nic neptá, nikdo nedělá rambajs. Prostě mi ten Vojtík hrozně chybí. Je pryč a mě je smutno...

Kontrola

Tak dneska nás čekala kontrola Bebušky na veterině. Včera dobrala poslední antibiotika. Madam je papala denně zabalené v salámu, nebo rozmixované ve vývaru, či rozbouchané v mase. Včera snědla poslední. Rána už vypadala lépe, tak dneska je bez prášků.

Odpoledne jedeme na veterinu. Byla tam spousta lidí, ale my měli objednanou návštěvu a paní doktorka nás skutečně zavolala. Koukla na ránu, pochválila, že dobře ošetřujeme a... dala nám další antibiotika. Prý to není až tak zahojené, jak by mělo být. Prý by se rána špatně hojila... nu což.

Ale je mi jí tak hrozně líto. Nemůže moc běhat, nemůže chodit na dlouhé procházky, může být jen doma. Beruška naše milovaná. Je jak další dítě. Neumím si představit, že bychom ji ztratili a ona nás musí milovat, prostě MUSÍ... už jen proto, že půjdeme pro jarní boty k větnamcům, protože s tou její ozdravnou kůrou nám na jiné nezbude :-)

Amulet

Tak dneska jsem tedy skoro nic nestíhala. Fotky mám do blogu nafocené, jen prostě nestíhám upravovat. Tak to dodám zpětně, až někdy... bude čas. Zatím ho tedy vůbec nemám. Dopoledne čistím Bebu ráno a koupu jí to v heřmánku. Vymačkávám hnis a říkám si "už aby byl konec"... ten samý ceremoniál se konná i večer.

Vojtíšek jede se mnou ze školky do papírnictví pro velikou čtvrtku. Chce si namalovat svou stolní hru. Pak dáme rychle svačinu a už mizí na skauta. Přijíždí mamka s Andrejem. Půjčují mi navigaci. Pojedu v pondělí na srazík do Vysočan, tak abych nebloudila po Praze. S mamkou jdu ještě nakoupit a maminka mi zaplatila nákup HURÁ...

Vojtík přijde ze skauta hodí do sebe večeři a pak chce vyprávět příběh. A já mám dneska pro něj jeden krásný. O tom, jak každý indián má svůj amulet pro štěstí. Jeden jsme mu totiž dneska dopoledne s Jajkou vybrali na naší procházce. Na trhu byl moc hodný pán. Vybírala jsem fakt dlouho.

Vojta má neuvěřitelnou radost. Spinká s přívěškem na krku a já jsem tak ráda, že je takový.. takový prostě ... prostě NÁŠ

Šátkařky

Bebuška se vždy těší ven. Byla zvyknutá chodit s námi na dlouhé procházky. To byl takový náš čas. Úterní dlouhé dopoledne. A teď nemůže... Vidí, jak odcházíme s Jakubem a už skoro pláče. A netvrďte mi, že pes neumí plakat - ta naše prostě umí.

Dneska jedeme s Jakoubkem do Pičína. Trent a Iggy nás pozvali na procházku k hájovně. Je to moc prima výlet. Byli jsme dvě hodiny venku, chodili po lese, po dlouhé zamrzlé louce. My s Hankou jsme kecaly a kecaly a kecaly... a kluci spinkali v šátku.

Když jsme došli zpět na parkoviště, musela jsem Jajušku probudit, abych stihla vyzvednout Vojtíka ve školce. Iggy se ale rozhodl, že pojede s náma. Vlezl úplně sám do auta, sedl si do sedačky Vojty a nedal jinak... prostě jsme jim udělali taxíka domů a nadšení bylo veliké :-)

Dohodli jsme procházku zase na další týden a nějaký ten výlet. Už se moc těším. Šátkařky jsou prostě prima lidi...

Klídek

Je pondělí a Vojtíšek jel do školky. S Jakubem konečně začínám uklízet pokojík a zbytek bytu. Ale sluníčko nás už kolem desáté hodiny volá ven. Je fakt nádherné počasí. Chodíme po městě, občas mrknu do obchodu. Prostě jen tak, pro radost. Jakoubek si krásně spinká na čerstvém vzduchu a je to prima. Nic nás netlačí, je klid a ticho.

Jaro roztálo sníh a na zahradě jsou vidět... jak to napsat slušně... prostě hovna od Bebušky. V těch závějích jsem je fakt nesbírala. Tak dneska sbírám a sbírám a sbírám. Je toho fakt dosti. Prádlo se krásně na šňůře usuší. Mám celkem 7 košíků. To zas budu žehlit celý týden.

Vojtík ze školky nadšený. Koupili jsme mu s Jakoubkem dobrůtku a už se na něj moc těšili. Odpoledne si sedl ke svému noťasu a hrál karty. Já vařila škubánky a Jakoubek si broukal v šátku na zádech. Takový rodinný klídeček

Doma

Hned ráno balíme věci a odjíždíme ještě před obědem. Jakoubek celou noc zase nespal, tak chci být fakt brzo doma. Děda nám balí věci a také oběd a jídlo a vůbec moc pomáhal. Adélka spala, vzbudila se až na náš odjezd.

Cestou Jakoubek v autě usíná, Vojtík pozoruje a ptá se... znovu další stovka otázek, než přijedeme domů. A pak se to událo. Jakoubek byl prostě rád, že je doma. Položila jsem ho na chvilku do postýlky, než vyneseme věci, ale on se ani nerozčílil. Bral si svoje hračky a hrál si a bylo mu jedno, že nemůže ven.

Koukala jsem na něj a říkala si, že je fakt doma spokojený. Vojtík se převlékl a začal děla blbosti před Jakubem na gauči. Oba se hrozně řehtali a já si říkala, že je dobře, že tu jsou tak spokojení. Hlavně aby byli i v Dušnikách. Odpoledne jsme šli ještě ven. K tetě Majdě pro polévku a nakoupit do non-stopu.

Večer se nechce Jakoubkovi moc usnout. Já dopisuji článek na alíka a stále chodím Jakoubka uspávat. Asi to fakt bude další zub...

Bez Jakuba

Když byl Vojtíšek mimino, byla jsem stále s ním a málo ho opouštěla. Jakoubek je na mě více fixovaný. Možná proto, že chodím do školy a občas ho opravdu nechám tatínkovi na dlouho. Dneska byl s tatínkem od půl deváté do třech, než přijeli za mnou do školy na kojení.

To jsem ho skoro umačkala radostí. Nakojila a ňuchala si ho na chodbě školy. Renata také nevydržela a z přednášky odešla, aby si ho pochovala. Přijeli za mnou na fakultu a Jakoubek se vezl v golfáčích. Byla jsem překvapená, jak byl spokojený. Nebo spíše ze všeho hrozně vykulený.

Petr hlásil, že dopoledne ho uvozil v kočárku děda a spal až do oběda. Ale pak už neusnul, až jsem kolem šesté večer přišla domů. Bylo společné koupání, nosila jsem ho v šátku a už nikomu ani na chvilku nepůjčila.

Večer se mu moc nechtělo spinkat a v noci toho také moc nenaspal. Tak si myslím, že už roste další zub...

Do Prahy

Tak tu máme poslední víkend v měsíci a naše rodina se opět stěhuje do Prahy, protože mám školu. Ráno je jako obvykle chaotické. Ještě musím jet s Bebunou na kontrolu a pak už dáváme věci do auta a balíme a balíme a balíme. Odjíždíme unavení :-)

Cestou Jakoubek usíná, Vojtík má milion otázek a Bebuška vzadu spinká. V Praze začali jarní prázdniny, tak je docela špička. Babička už nás očekává s voňavým obědem. Vojtík je nadšený, že je doma i děda a tak má o zábavu postaráno. Jdu do školy a kluci zůstávají na hlídání babičce a dědovi. Jakoubek usnul na balkoně v kočárku. Prý spal až do půl páté.

Ve škole na mě čeká Renata (musím tu napsat někdy více o téhle osůbce), hltáme přednášku a je prima ten mozek trénovat. Cestou domů nakupuji zmrzlinku pro Vojtíka a Bebuně dobroty, aby se jí lépe jedla antibiotika.

Jakoubek je vykoupaný, oblečený, spokojený a umí nové slovo "dede", což je zcela jasně děda, který si od něj nechá trhat vlasy :-))

Kotenčice

Dopoledne jdeme s klukama na procházku, vypadá to, že konečně to jaro začalo. Všude sníh taje, tvoří potůčky vody a Vojtíka to šíleně baví korigovat lopatou a chodit v bahně. Má za den několik promáčených věcí, ale co... je jaro, tak si ho přeci musí užít.

Odpoledne jedeme do Kotenčic. Tatínek odmítá Jakoubka šátkovat, tak prostě máme dojet pro golfáče. Dávám je hned do auta (a v Praze jsem zjistila, že bez boudy...) mluvím s bráchou, který je dosti zaražen. Že by tím třetím potomkem? Nevím, ale připadá mi prostě ustaraný...

Mamka chvilku chová Jakoubka, hlídá, aby nenadrobil, což se mu ale nedaří a banán je všude :-)) Pavlík sleduje PC a Ilona unavená leží na gauči. Všude mají ale naklizeno, všude mají čisto a všude mají...

Já ani nevím, jak to napsat. Nějak mi v těch Kotenčicích chybí to hlavní - radost...

Blázni v ledu

Je to tak... Jen co se uzdravil Vojtíšek, tak Bebuška je nemocná. Ošetřujeme ráno desinfekcí, dáváme antibiotika a nemůžeme moc chodit ven. Doma jí to vůbec nebaví, rána je ošklivá, bolák hnisá, no prostě FUJ...

Jdeme s klukama na procházku a Vojtíšek si sám v non-stopu kupuje dobrůtku. Má takovou radost, že může jít sám. Už je fakt veliký, denně mi to dochází, čím dál víc. Koupili jsme pro Vojtíka novou čepici a kalhoty. Jakoubek cestou chvilku usíná.

Od pana Barny si půjčujeme krumpáč a uklízíme kousek cesty před Švábovic a Míkovic. Led vytvořil hrboly a fakt se na tom nedá jezdit. Už by fakt, ale fakt mohlo začít to jaro. Chvilku prohazuje Petr, chvilku já. Všude jsou silnice už suché, jen mi tu blázníme...

Vojtíka sníh baví, dělá si v hromadách iglu a tunely. Jak trošku povolil, jde to snadno. Ale za chvilku je mokrý, hodně mokrý...

Odpoledne stěhujeme v Dušnikách věci na půdu. Balíme krabice oblečků po Jakoubkovi. Balíme sedačku, lehátko, balíme všechno, co už fakt nepotřebujeme. Petr s Vojtíkem balí, já nosím Jakoubka v šátku a babička upozorňuje, že nám to na půdě myši sežerou.

Prohazujeme cestu k půdě, konečně jsem sebrala odvahu a vyhodila ten pitomý žebřík, co vysel nad dveřma. Půda je veliká, mít tak prachy - máme krásné podkrovní pokoje. Ale my a prachy... to fakt nejde dohromady :-))

Všechno odstěhováno, pokoj je volný, můžeme dohodnout další "otloukací" akci. Mám už naplánovanou krásnou velikou kuchyň, včetně krbových kamen, tak jsem zvědavá, jak to nakonec dopadne. Ale už se moc těším.

Kdo se už 5x nestěhoval, tak nepochopí, jak strašně, strašně, strašně moc se těším na ten barák a na klíče, které budou konečně od našeho domova.

Zánět

Vojtík už je zdravý, nebere antibiotika, už můžeme zase normálně fungovat... jsem si dneska ráno říkala. No, raději jsem měla mlčet. Bebuška hned ráno nechtěla ven. Když nakonec madam vylezla, jen si lehla do sněhu. Neběhala, nehrála si, nic. Já si bláhově myslela, že je rozespalá. Nebyla...

Přišla na návštěvu Jiřka, přinesla snídani, pokecali jsme a Bebu jen ležela a koukala. Po obědě se chystáme všichni ven. Dávám Bebušce vodítko a najednou to vidím. Má ohromnou bouli na krku. To včera neměla. Jsem z toho normálně šílená a začínám brečet. Petr odjel s klíčema od auta, tak jdeme s klukama pěšky na veterinu.

Bebuna má zánět. Dostává antibiotika, dvě injekce, dezinfekci a já dostávám instrukce, jak postupovat, až ten vřed praskne. Jen při popisu práce mi bylo špatně. Nedělám si iluze, že by to vymačkával a čistil Petr... tak to bude asi na mě. Cestou zpět se stavujeme v krámu. Tedy Vojtík jde sám nakoupit. Je už velký, tak velký, až mám strach, jak moc mi roste.

Bebuška teď spinká, já mám připravený ručník, protože po prasknutí to prý bude moc krvácet. Mám připravenou misku na dezinfekci, stříkačku na propláchnutí, pleny na vymačkání... jen tedy ještě nabrat energii a sílu na provedení celé té akce. Mělo by to prasknout zítra, nebo pozítří... Ufff

Jaro

... tak to vypadá, že jaro fakt přišlo, tady zatím se tak nějak plazí, ale už je prostě venku sluníčko. Už mi schne prádlo na šňůře, už se dělají rampouchy ze střechy. Už je to prostě jiné. Vojtíšek se stále hrabe ve sněhu, ale domů chodí totálně promočený. Jakoubkovi to je jedno - ten je prostě v šátku. Chodíme na procházky a sluníčko nám svítí do zad. Je to moc prima. Člověk má hned energii.

Bebuška se mi zdá nějaká divná, moc neběhá, snad nebude nemocná. Sebírá celý den prádlo a věším nové a nové a nové. Dokonce jsem vyndala sušák ven. Snad se konečně prokoušu tou hromadou špinavého prádla.

Jajušák umí běhat po čtyřech. Jinak to nejde ani napsat. Lítá jako o závod. Už toho přes den moc neudělám. Stále si spolu hrajeme a tančíme a zpíváme. Jsem tak ráda, že máme mimíse. Vojtík byl hodný. Pomáhal s úklidem a také rád chová Jajušáka. Jsou to moje berušky...

Návštěva

V našem malém bytě to mají návštěvy hodně těžké :-)) musí si prostě sednout a moc se nehýbat. Přes zimu k nám lidi moc nejezdí, ani je nezveme, prostě se už nevejdeme. V kuchyni je opravdu málo místa. Nyní ještě přibyla Jakubova židlička a už se skoro přeskakujeme ve čtyřech lidech. Návštěva je pro mě spíše "na nervy", než pro potěchu duše. Jezdí tedy jen babička kulíšková.

Dneska měli s Andrejem přijet na 4 hodinu odpoledne. Tak jsme tedy začali po jedné hodině trochu uklízet. Já nacpala pračku, zapla myčku a Petr otevřel všechna okna a začal savovat a luxovat a já oblékla kluky, že vypadneme z toho bytu, kde bylo vše odházeno od stěn - to kvůli plísni. Tak jsem se konečně vypravila ven a ... maminka volá, že už k nám jednou.

A tak se Andrej posadil do vysavovaného bytu, kde se větralo a byla tam šílená zima a smrad. A maminka šla s námi na procházku. Pak jsme si všichni dali teplý čaj a zavřeli okna a povídali si... Prostě přijela návštěva a tak se musí přizpůsobit no :-))

Huntík

Ráno jsme vyrazili bobovat s Magdou a Kristýnkou. Vojtík jí popřál k narozeninám a šli jsme pod březové hory, kde se dědi dostatečně vybláznily. Jen Jakuba to nebavilo, ten je zvyknutý chodit, nikoliv jen stát. Vyndala jsem ho z šátku, aby viděl, cestou zpátky usínal, ale raději spinká poslední dobou v hacce.

Po obědě zůstali kluci s tatínkem doma a já vyrazila na Huntík. Folkový festival, který se konal v Příbramském divadle. Bylo to naprosto super. Pěkný písničky, známí lidičky. Prostě jsem si to užila a odpočinula si. Odcházela jsem kolem půl šesté a vůbec se mi nechtělo. Opravdu se to moc hezky poslouchalo.

Jakoubek usnul brzo, zachumlaný v mojí peřině. Vojtíšek do půlnoci fandil Bauerovi, ale nepomohlo to, byl až na desátém místě. Každopádně dnešní den byl moc prima.

Fotoden

Dneska nebudu nic psát. Dneska dám jen fotečky. Měli jsme se krásně :-)

Balíček

Ráno jsme vstávali v 6 a koukali na hokej. Vojta fandil jako o život a vyplatilo se. Vyhráli jsme nad slovákama 3:1. Ale to připojení přes net... byla jsem tedy hodně vytočená, že nemáme připojenou anténu k televizi.

S klukama jsme konečně vyrazili na procházku. Vojtík vybral pohledy pro děti ze školky. Jakoubek se konečně také vyvětral. Cestou jsme si dali smažák v housce a bylo to moc prima. Pošťáci dneska přinesli balíček. Lékárna poslala potřebné věcičky, tak jsme vybavení.

Večer Vojtíšek vyráběl buchtičky s krémem. Bylo to moc dobré a udělal i fotečky. Je šikovný, když zapomene na vztekání a zlobení :-)

Děda zedník

Dneska ráno jsme byli s Vojtíkem na kontrole. Ještě dobere antibiotika a pak může na krátké procházky. Příští týden může už ven, ale do školky až ten další. Koupili jsme kapky do nosu a rybilku a cestou se zastavili pro dobrotu v sámošce. Celý den pak s tatínkem něco dělal v pracovně a já šla za naším "dědou zedníkem".

Dohodli jsme, co je potřeba ještě zařídit a dodělat, aby mohl přijet a naplánovat velký nákup a začít nahazovat stěny. Dohodli jsme předpokládaný termín a vše potřebné. Děda zedník je manžel Majdy a je to takový náš opravdový děda. Já mu tedy i dědo zedníku říkám.

Se vším mi poradil, všechno vysvětlil. Cestou domů jsem potkala malého kluka, držel za ruku dědu a zase to na mě padlo...

Jak dlouho ještě budu brečet?
Jak dlouho ještě bude všechno tak moc bolet?
Jak dlouho nebudu moci vidět vnuky a dědečky?

Asi napořád, ta bolest prostě nezmizí....

Fotka patří dnešní snídani :-)

Jaro, kde jsi?

Jakoubek má ošklivou rýmu, Vojtík také posmrkává a já už volám JARO. Všude umrznuto, všude sníh, všude led. Je to fakt hnus velebnosti :-)) Vojtíšek mi moc pomáhá. Dneska mi připadalo, že je už nějaký velký, že se mnou rozumně komunikuje, že chápe, že nezlobí...

Těším se, že dobere antibiotika a budeme moci chodit ven. Alespoň na společný nákup. Doma je to fakt k zešílení. Těším se na jaro, až nebudu muset Jajušku tak chumlat do šátku. Těším se na pevný krok na "normální" zemi.

Petr přivezl klukům z Prahy nové knížky. Vojtík dneska maloval planety a povídali jsme si o vesmíru. Já jsem tak ráda, že nesedí jen u televize, či počítače. Jajuška dobře jí a začíná tím jedním zoubkem všechno hryzat. Takže se máme vlastně hezky, jen to JARO už potřebujeme

Hodné pondělí

Ráno zase odhazuji sníh, čistím zamrzlé auto a prosím celý svět kolem, aby už konečně začalo jaro. Jedu vrátit lyže a snad si je ještě tuhle zimu půjčíme... a nakoupím veliký nákup, abych už do konce týdne nikam nemusela.

Pak s klukama uklízíme pokojík. Knížky v knihovně Vojtík srovnal dokonale. Přebíráme věci v psacím stole a chodíme si do ledničky pro dobroty. Jakoubek je stále urýmovaný. Vojtíšek měl dneska svou oblíbenou pizzu, protože jsem nestihla vařit. Ale zítra to už napravím. Ale on ji má tak moc rád. Pizzu by mohl klidně denně. Není to moc zdravé, vím...

Petr odjel do Prahy a my s klukama uklízíme a přehrabujeme věci. Takové milé a hodné pondělí. Večer Vojta opět nemusí spát a fandíme Bauerovi. A vyplatí se, máme další medaili. Lukáš skončil na třetím místě. Vojtík fandil jako o život. Ta olympiáda ho hrozně baví. Je to můj šmudla.

Máme ZLATO

... no jasně. Martina Sáblíková dneska vybojovala zlatou medaili. Celý den jsme čekali na dnešní noc. Petr instaloval "cosi" na druhém PC u okna, abych mohla sledovat Martinu a brečet a řvát a skákat a šílet radostí. Vojtíšek také sledoval, ale před koncem usnul... Nevadí, koukne na to zítra v záznamu.

Máme tedy uklizený byt, protože tatínek se o víkendu fakt snažil. Ale to přeci není to hlavní. Hlavní je, že Martina má zlatou medaili na ZOH ve Vencouveru. Jakub také fandil. Prostě celá rodina na nohou...

Hurá, hurá a ještě jednou hurá

Už

Už aby bylo jaro.
Už aby byli kluci zdraví.
Už aby Petr pochopil, že peníze vydělává především chlap.
Už aby nás babička přestala pomlouvat.
Už aby mamince došlo, že nikdy nebudu mít uklizeno jako ona.
Už abych dojela s Bebunou na očkování.
Už aby přestal padat sníh.
Už abych konečně začala vypracovávat otázky do školy.
Už bych chtěla být hubená.
Už bych chtěla jezdit na kole.
Už bych měla

Dneska už Jakoubkovi vylezl první zub.

Prachy

Dneska mi na účet přišly peníze za Alíka. Přišly a já z toho mám velikou radost. Chodí pravidelně, každý měsíc a já nemusím počítat při nákupu "kolik co stojí". Nemusím se rozhodovat, zda koupím Vojtovi dobrotu a nemusím si mýt vlasy kopřivovým šamponem. Nemusím se doprošovat Petra pro peníze, nemusím brečet u složenek NEMUSÍM, prostě už NEMUSÍM...

Vojtík je v pohodě a Jakoubek má hnusnou rýmu. Dneska jsme uklízeli dětský pokojík. Uklízeli jsme ho tak, že by mohli přijít vánoce :-)) Petr vysavoval plíseň, já třikrát vytřela podlahu, složili jsme knihovnu, umyli hračky, přebrali věci. No prostě uklízecí četa. Jsme dobří.

Před obědem jsem se šla projít. Koupila Jakubovi talířek na jídlo, Vojtíkovi DVD a sobě dálniční známku. Je to tedy pálka, už za ní chtějí 1200 kč. Koupila jsem nám i oběd a vařili jsme až večeři. Vojtíkovi oblíbené bramborové placky.

Teď kluci už spinkají. Já si objednala na léto seminář "demonologie otců pouště", zaplatila dluhy a pojištění atd. a už zase nemám. Ale ony přijdou znovu. Příští měsíc... Peníze nejsou nejdůležitější věcí v životě. Ale dávají nám šílenou svobodu. Je to drsná pravda, ale je to tak.

Fotka patří odsávačce, protože bez ní bych fakt nepřežila ...

Slzy

To je tak... zvednete telefon, posloucháte a pak přijdou slzy. Nejdříve jen málo, orosí vám řasy, já je umím polykat, aby nikdo nepoznal. Pak víc a víc, až začnou stékat po tvářích. A pak už se ten proud hrne a nejde zastavit. Pak následuje vztek a člověk má 100 chutí něco rozmlátit, zjistí, že by to byla škoda a raději si sedne a brečí.

Mám pocit, jakoby mě někdo zadupal a přitom to je osoba, která by mě měla milovat, zná mě přeci od narození...

Asi neví, co prožívám, asi neví, jak moc si přeji třetí dítě, asi netuší, že jsem citlivá. Ale co je mi do toho, já mám prostě právo na svoje slzy. Já nejsem jenom tvrdá máma, obratná manželka a pořádná ženská. Já mám i místa, která se rozezní a ženou do očí slzy. Moře slz...

Ale vím, že mě mám moc ráda, že by mi nechtěla ublížit. Jen prostě netuší, že mě některé věci hodně bolí... odpouštím

Čerstvý vzduch

Dneska už je Vojtíkovi opravdu dobře. Nedostal ani prášek na teplotu, už ji prostě nemá. Antibiotika zabrala, tak si mohl zastlat postel a být v šusťákách a triku. Dopoledne jsme krapet vařili a uklízeli a já jela konečně na veliký nákup. Jinak by všichni asi zhubli a to přeci nemohu dopustit :-))

Narvali jsme lednici, zásoby dali všude po bytě (jak já se těším do baráku...) a je chvilku klid. Kluci si dali ke svačině melouna a spokojenost veliká. Po obědě jsme s Jakubem a Bebuškou vyrazili na dlouhou procházku. Byly sice 3 pod nulou, ale už jsem potřebovala vypadnout.

Prošli jsme se u řeky, kolem lesoparku, na Březových horách. Byla to fakt paráda. Bebu běhala na volno a vždy poslechla. Jakub celou dobu spal a já jsem nasávala ten čerstvý vzduch a nabírala energii. To byl taková paráda...

Už je lépe

Antibiotika zabrala a Vojtík už začíná normálně zlobit. Což je mnohem lepší, než totálně nemocné dítě se skleněnýma očima. Jen Jakubovi vadí, že nemůže chodit ven. Ale zítra půjdeme. Petr přijel už z Prahy, tak zítra s Jajkou vyrazíme po nákupech a kouknout do města a na čerstvý vzduch.

Dělali jsme bramborovou kaši a Jakoubek měl také kousek pečeného králíka. Pekli jsme chleba a Vojtíšek ten domácí moc rád jí, tak jsem ráda. Odpoledne jsme vytvořili kapelu a zpívali a mlátili do všeho, co bylo po ruce.

Tatínek nám přivezl z KFC večeři, tak jsem ocenila, že se nemusím patlat s něčím v kuchyni. Zítra bude čočka, Vojtíšek si ji poručil. Teď už musím běžet, kouká na mě asi tak 5 praček prádla, které musím dnes vyžehlit. Ale budu sledovat nové díly Jericha, tak mi to půjde rychle

Spálová angína

... je to spálová angína. Ráno jdeme k doktorce a mě je jasné, že nachlazení to nebude. Jsme jako první na řadě a Vojtík jen vejde a doktorka nás vítá se slovy, to je spála paní Molková. Jsem matka magor, ale hned se mi podlejou oči slzama. Fakt nejsem zvyknutá na nemocné děti.

Dostáváme antibiotika a prý kdyby nemohl polykat vezmou mi ho do nemocnice, tak to už řvu naplno. Já si vůbec neumím představit, že by byl sám v nemocnici, to bych fakt nedovolila. Ale prášly polyká dobře, proti horečce kupujeme rozpouštěcí Nurofen. Celý den si hrajeme, koukáme na pohádky, pečeme a vaříme. Snad bude líp.

Jakoubka to samozřejmě moc nebaví, tak jsem chvilku byla s ním venku a nakoupit. Vojtík čekal doma. Já chci zlobivé dítě, nechci nemocné... Na to fakt nemám

Nemocný

Už v noci se Vojtík budil bolestí v krku. Měl horečku a mě bylo jasné, že se něco děje. Ráno jsme dali paralen a zavolali tatínkovi, že pro něj dojede Andrej s babičkou. Vojta nešel lyžovat, nešel ven a skoro nevylezl z postele.

Broučkovi něco je a mě je ho tak šíííleně líto. Jakoubek k němu leze a hladí ho a jakoby prostě věděl, že si brácha hrát nemůže. Sledujeme furt dokola tučňáky, Vojtík kloktá, jí vitamíny, ale už dneska vím, že to není obyčejné nachlazení. Bolí ho moc v krku a je celý takový přešlý. Asi bude fakt nemocný. Fotku ale dneska "zvládnul" zcela sám...

Zítra tedy pojedeme k doktorce. Odpoledne přijíždí babi s Andrejem, dostanou u nás čaj a pak s klukama jdeme brzo spát. Zítra nás čeká doktor. Vojtík má horečku a také se osypal. Co to je za pitomou nemoc?

Zase na barák

Je sobota a já chtěla jet na zimní přechod Brd. Ale Petr usoudil, že se nutně musí na barák zase něco udělat. Vůůůbec se mi tam nechtělo, ale občas holt poslechnu. Od rána balíme krabice (my máme tolik krámů...) a skládáme do auta. Po obědě se vypravujeme do Dušnik.

Tam v klidu zabalím všechny věci, ze kterých mi kluci už vyrostli a poskládám i lehátko a sedačku a další, co už Jakoubek nepotřebuje. Až bude lepší počasí, tak se vše odnese na půdu. Na návštěvu přijíždí Jindra s Magdou, tak máme chvilku přestávku mezi tou prací.

Vojtíšek usne v kuchyni při teple kamen. Bolí ho v krku a je hrozně smutný, že nebude moci asi na lyže. Ach jo... Večer jedu s klukama přespat domů. Vojta poctivě kloktá, pije citronku, cucá homeo a bulí, že chce lyžovat. Tak jsem sama zvědavá, jak to zítra dopadne...

Jajka začíná spát v hacce a je to super. Spí skoro dvě hodiny dopoledne. Skvělá koupě...

Hektický den

Jakoubek zůstal ráno doma s tatínkem a já s Vojtíkem vyjela na Waldu pro potvrzení o přejetí do školy. Zjistila jsem tak, že bude jednodušší jezdit busem ve školní dny, páč fakt nejde nikde zaparkovat. Nakonec jsme našli místo na placeném parkovišti, ale to by se každý den dvakrát... pěkně prodražilo. Vojtík si dobře pokecal se sekretářkou a já koukala na to potvrzení a ještě ani teď nechápu, že máme tak veliké dítě.

Připadá mi to jako chvilka, kdy jsem ho hrdě všem ukazovala ze šátku. A on už půjde do školy. Je veliký, ale já ho stále vidím jako svého broučka a jen pomyslím na to, že bude stále větší... no, raději nemyslet.

U Štěpánky jsme vybrali dárky pro babičku a starou hodnou babičku a přání a kytičky. Mají svátek i narozeniny, tak to zvládneme vše při jednom. A cestou domů se ještě zastavujeme v půjčovně a vybíráme lyže a boty na neděli.

Doma jsme jen přebalili, nakojili, oblékli Jajušku a hurá do šnečka. Jsme tam brzo, dáváme oběd a nakonec tam jsme samotní. Jakoubek usíná v šátku. Vojtík si hraje a pak pomalu přichází děti i tatínek, který mi přinesl dárek k svátku. Kouzelný hrneček s fotkou kluků. To mě dostalo. Měla jsem fakt radost.

Po třech hodinách ve šnečku, kdy jsme stihli i koupit nový dudlík, míříme domů a cestou se stavujeme v půjčovně, kde platíme už seřízené lyže. Doma zase přebalíme, nakojíme a hurá do Kotenčic k babičce. Tam popřejeme, kluci jsou na chvilku nahoru a já letím pro králíka a hurá domů na večeři a do vany.

Dneska byl fakt hektický den, usnuli velmi brzo... A fotka patří Jajuškovi, který už krásně jí svačinky rukama :-)

Záchod

Ráno bývá hektické. Obléknout Jakuba, hlídat Vojtu, rozmrazit auto... je to síla, ale zvládáme. Dneska při odchodu Vojta spláchnul... naposledy... záchod. Nádržka na vodu praskla a voda se stále napouštěla a sprchovala vše kolem. Celé dopoledne bylo o zábavu tedy postaráno.

Tatínek jel do OBI a přivezl novou nádržku. Už jsem se bála, že budeme splachovat kýblem, jako na Budínku, to by mě asi hráblo. Babička poslala z Prahy večeři, tak ani nevařím. Jakoubek usnul brzo, Vojta se válí v posteli s tatínkem a probírají chlapské věci...

Zítra nejde do školky... máme moc práce :-)

Skaut

Nějak mě vůbec nic nebaví, doma je šílený nálet, já nestíhám psát články a Jakub nutně potřebuje, aby ho někdo chytal, kdyby ho nikdo nechytal, tak je samá boule. Vůbec se nebojí. Stoupne si, udělá krok, pustí se a padááá...

Je středa a Vojtík jde na skauta. Odvedu ho tam a dojdeme s Jakubem ještě nakoupit. Vaříme zapečené brambory a zbytek večera se díváme na fotečky ze skautské výpravy. Vojta je tam už fakt veliký...

Ze skauta dneska přišel znovu sám. Nebál se, narozdíl ode mě. Ale vedoucí ho prý jistí, aby nešel až tak sám :-) Několikrát večer vzbudil Jakuba a ten usínal po etapách. Ach jo, už abychom byli na baráku a měli zvlášť hernu a zvlášť pokoj na spaní. Já už se tak těším na prostor, to si dovede představit jen ten, kdo to zažil...

Bráchové

Všude spousta sněhu a stále padá a padá. Ráno vyjíždíme do školky s Jakoubkem. Vojtík je moc hodný a rychle se obléká. Skoro není kde zaparkovat. Před školku navezli obrovskou hromadu sněhu ze spodního parkoviště. To jistě přijdou děti mokré, ale spokojené po procházce.

Vyrážíme s Jakubem na nákup po sídlišti. Potkali jsme znovu tetu Majdu a prostě si tu návštěvu už dohodli na čtvrtek. Moc se těším. Fakt se mi stýská. Jakoubkovi kupuji nočník, aby netlačil do pleny, ale na nočník, uvidíme, jak se bude dařit. Už toho moc nestíhám. Jajušák se staví a já se bojím, aby mi nespadl. Ale stále je to chovací miminečko. Rozmazlínkovaný, maminky miláček. Jsem tak ráda, že ho máme.

Ráno děláme domácí přesnídávku a fakt dlabe jako o závod. Sní celý jogurt s jablíčkem, nebo banánem. Dneska jsme nakoupili kuřecí masíčko a uvaříme oběd do skleniček. A je také dudlíkový. Dudlíka máme hooodně často.

Po školce jsme jeli nakoupit do Billy. Vojtíšek mi moc pomáhal. Já vynáším nákup a koukám... Jakoubek sedí Vojtovi v klíně a společně si jezdí autíčkem. Tak mě to zahřálo hezky u srdce. Taková hezká láska... prostě bráchové

Už jí skoro sám

Každé pondělí odjíždí Petr do Prahy a zůstává přes noc. Každé pondělí máme s Jakoubkem volné odpoledne a Jakub většinou dospává víkend, kdy toho s Vojtíkem moc nenaspí. Já uklízím a vařím a dodělávám poradnu a články pro Alíka.

Dneska jsme uklízeli odpad. Už toho tedy bylo na terase spousta. Staré krabice z nákupů, plné černé pytle. Tak jsem uvázala Jakuba na záda a chodila sněhovou uličkou. Bebuška se zatím krásně proběhla a Vojtík šel do tepla hrát povolené hry na PC. Jakoubek začal jíst sám - úplně sám...

Zařídila jsem Vojtíkovi lyžařskou školu. Začíná už v neděli. V pátek jedeme půjčit lyže. To jsem tedy zvědavá, jak to zvládne a jak ho to bude bavit a zda se nebude bát.

Večer tu sedím sama, kluci spinkají, a tatínek je pryč. Nojono, je pondělí a on prostě odjíždí...

Doba ledová

Ráno Petr znova prohazuje sníh, já oblékám Jakoubka a balím to nejnutnější do batohu. Míříme na Slivici, přímo k památníku. Auto necháváme na milínské benzině a jdeme pěšky. Tedy brodíme se v metrovém sněhu. Jakub je v šátku, klidně spí, Petr fotí okolí a já hlasitě funím a ještě hlasitěji nadávám.

Vítá nás tam Golem a ostatní rodiče, ale nejsme poslední, za námi se ještě brodí maminka Kotěte s synem. Schováváme se za křoví, jsem pravěcí lidé a děti nás musí najít a odvézt do jeskyně, kde nám dají jídlo a tím nás zachrání. Vojta měl radost, že jsme také přijeli. Ale pak se hrozně rozčílil, že nás nepovede do jeskyně, že nás chce odvézt na faru... Když on to všechno bere tak hrozně vážně :-))

Oběd na faře byl skvělý. Mráček uvařil rýži a kuřecí čínu. Rýží se cpal i Jakub, všichni jsme seděli u velikého stolu, bylo tam teplo a útulno. Po té dvoukilometrové trase, kdy byl sníh místy až po pás - fakt záchrana. Při teplém čaji bylo promítání fotek z celé výpravy.

Vojtík přivezl všechny věci, ale zápisník někde nechal. Koupím mu zítra nový. Večer vyprávěl zážitky, má jich opravdu hrozně moc. A o tom to je. Mít dětství plné zážitků. Takže taková byla dnešní doba ledová...

Školní povinnosti

Asi jsem divná, ale do školy chodím fakt ráda a každou přednášku si užívám. Jakoubek byl s tatínkem a já řádně studovala. Přednáška o výchově byla super. Člověku vždy dojde, co všechno dělá blbě a co by měl napravit. Pak nám přednášek Tomáš Halík, osoba skoro mystická. Bylo to naprosto super. K tomu svačina od babičky a ještě jsem měla kafe v termosce - prostě takový relax.

Zakoupila jsem si další knížku. Každý víkend si jednu kupuji, abych byla chytřejší. Jen nevím, kdy to budu číst. Na to už fakt není čas. Ale snad se najde na jaře a v létě, až budou děti venku a já v klidu na zahradě.

Po škole jsme si dali na Kačerově oběd, Adélka udělala i skvělý moučník a pořádně najedení jsme jeli domů. Na návštěvě byl v pátek i strejda Jindra. Byly to prima dny. Člověk si hrozně odpočine a dostane elán do dalších dnů a to je fakt moc potřeba.

Thajská masáž

Vojtíšek je na výpravě, ráno spinkal Jakub do 8 hodin a já v klidu zabalila do Prahy, do školy a ostatní potřebné věci. Petr prohazoval sníh a stále padá a padá... Cesta byla v pohodě, sice mokrá silnice, klouzalo to, ale opatrně jsme se do Prahy dohrabali. Jakoubek si u babičky mohl lézt po lině ve velikém obýváku. Rodiče si dali od babičky v klidu oběd. Jakoubek šel s tatínkem do práce. Maminka na thajskou masáž - další zážitek od Terezky :-))

Masážní akce byla v hotelu Prezident, což je maximálně luxusní místo, kam bych se normálně vůbec nedostala. V palém pokoji jsem si lehla na pohodlnou postel a přišla taková malá drobná thajka. Přikryla mě celou prostěradlem a já si říkala, že se asi musím před masáží zahřát... NE, ona po mě začala lézt. No, začátky fakt hrůza, rozmasírovávala mě lokty a koleny a já skoro brečela. Ale byla to taková divná, jiná bolest. Každopádně pak následovala masáž bilinnými pytlíčky a to bylo bezkonkurenční. Potom takové "ohýbání" tělo, to mi také dalo zabrat. Po hodině jsem si ale připadala "nová" a byla ráda, že jsem to absolvovala. Leč podruhé už jít nemusím.

Vyzvedla jsem pak Jakuba na ČRDM a šli jsme na přednášku na fakultu. Tu prospinkal a já v klidu poslouchala. Večer usnul, protože to bylo hodně moc dojmů...

Výprava

Ráno Vojtík prohlašuje, že se mu zdál hnusný sen a na výpravu nechce jet. Odvezu ho do školky a babičku Kulíškovou do Dušnik, aby připravila oslavu staré hodné babičce (která se tedy stejně nekonala ...). Dopoledne vyřídím nákupy, upeču řízky a šneky a zabalíme Vojtíka na výpravu. Cestou ze školky se v autě vzteká, že nikam nepojede. Nemám z toho dobrý pocit. Doma udělal hroznou scénu, že kvůli Jakubovi zůstává doma. Nakonec si promluvil s tatínkem a na výpravu odjel. Na nádraží už byl v pohodě a já zjišťuji, že se vlastně hrozně těší, tak uvidíme, co bude říkat v neděli. Jen nevím, co si o tom všem mám myslet. Je závislý na Jakubovi a nejraději by ho na výpravu bral s sebou... Večer si ještě nahřívám dutiny, abych vůbec mohla jet do školy a bylo mi lépe.

Mrazivá středa

To snad ani není možné. Všude kolem šílený mráz. Teploměr ukazuje -18, u Renaty v Brodě -22, v Kotenčicíh -24. Nemůžeme vůbec rozmrazit skla u auta, když dýchám na přední sklo, okamžitě to zamrzá. Do školky tedy jedeme krokem. Při zpáteční cestě koukám na brdské lesy a ... je to tedy mrazivá krása. S Jakoubkem jsme byli venku jen na chvilku, aby vyvětral. Potkali po dlouhé době tetu Majdu. Nějak se mi zastesklo po letních večerech za barákem. Už by to fakt chtělo sluníčko. Po školce jde Vojtík na skauta. Dneska přišel s radostí, protože má nejvíce bodů ze všech a nutně potřebuje jet na výpravu, aby vyhrál v bodování. K večeři byli korálkové špagety. Mám z něho fakt velikou radost, že je šikovný...

Makové úterý

Máme tu zase sníh a mráz a zimu. Vzdala jsem opět cestu do školky. Abych vezla Jakoubka v takovém mrazu - to se mi fakt nechtělo. Petr je v Praze, tak nemáme ranní hlídání. Ráno jsme proházeli cestičku ke koridoru a došli nakoupit. Vojtíšek byl šikulka a pomáhal mi s obědem. Obalili jsme salám jako řízek a k tomu bramborovou kaši. Počasí fakt mrazivé, ale Vojta bláznil s Bebuškou. Iglu je promrzlé a stromy všude kolem se už prohýbají pod nánosem sněhu. Koukali jsme na pohádky a malovali obrázky. Hráli piškvorky a skládali nádobí z myčky. Vojtíšek se mnou upekl makový dort a byla to fakt mňamka. Usnul dneska v županu, jak byl unavený. Jakoubek se stále chce nosit, ale na zemi už pěkně začíná trénovat svaly a stoupá si, kde jen může. Nakonec bude chodit dříve, než brácha...

Dárek

Přiznávám, že byly doby, kdy se moje mamka do dárku neuměla strefit, ale teď se tedy SAKRA lepší. Až tak, že se mi všechny dárky líbí a ten nejnovější - to je přímo bomba. Dostala jsem ruční mixér. A mám šílenou radost. Jakub měl dneska domácí přesnídávku a také jsme udělali jídlo na více dnů a dali do mrazáku. Je to fakt hrozně rychlé, je to v pohodě, žádná veliká práce a je to moc prima. Zítra uděláme dobrou snídani - mixovaný koktejl, už se hrozně těším.

Vojtíšek byl dneska ve školce, tak Jakub dospával víkend a já jsem v pohodě stihla poradnu. Krapet jsme uklidili a šli na srazík s Janinou. Pavlík roste jako z vody a je moc šikovný. Jakub tedy také rozvazuje. Už se začíná pouštět u nábytku, až z toho mám strach. Procházka nebyla moc dlouhá, protože to všude fakt šíleně klouže, došli jsme doprovodit Janinu domů a koukli, že fakt mají menší byt, než ho máme my.

Odpoledne si Vojtík vyráběl korálkové špagety a bláznil s Jakubem. Dali společnou vanu a usínali na gauči, ale stále blbli, tak nakonec jsem to musela utnout a jít je uspat. Jsou to moje zlatíčka...

Neděle

Je prostě neděle a já si řekla, že zkusím jít na Vojtu po dobrém. Ráno jsem udělala palačinky a zabralo to, pomáhal mi a byl fakt hodný. Pak se díval na pohádku a já uklízela s Jajuškou pokojík. Tatínek neměl práci, tak pomáhal hlídat kluky stihla jsem zadat i ankety do Alíkovin. Po obědě přijela mamka s Andrejem a oba kluci se pěkně předváděli.

Mamča zírala, jak Jakoubek rozvázal a jak krásně stojí v postýlce, jak umí ječet radostí a krásně papkat. Neviděla ho skoro měsíc, tak jen stále a zírala a brečela a smála se. Koukali jsme i na video, když byl malý Vojtíšek, všechno to hrozně letí.

Přivezli mi i dárek, ale o tom napíši až zítra, protože se těším na první pokusy. Na dnešek jsem v noci dožehlila prádlo, tak se dneska opět pralo, to je furt dokola a v tom mrazu to ale vůbec neschne. Ještě máme vánoční stromeček a výzdobu v bytě, asi bych měla začít uklízet, tak možná zítra no...

Zlobí

... a zlobí tak, že dostal dneska na zadek. Zlobí šíleně a zlobí, že je mi až líto, jak na něj řvu. Vojta fakt začíná hrozně zlobit a držkovat a odmlouvat a vůbec nevím, jak ho to odnaučit, jak mu vysvětlit, že tudy cesta nevede.

Ráno jsme jela s Bebunou na veterinu, ale všechno je v pohodě, měla jen zvětšinou uzlinu, prý bude zdravá. Za vyšetření jsem vyplatila 450 korun a jeli jsme domů. Na očkování máme přijet další týden. Ach jo, kam ty peníze jako budu dávat dříve. Byla jsem nakoupi t s Jakubem procházkou v Bille. Vojta tak zlobil, že jsem ho nechala doma.

Petr savoval a uklízel pracovnu. Celý den jsme vlastně jen vařila a uklízela, ale není to nikde moc vidět. Zítra ráno uděláme palačinky, mám na ně šílenou chuť. Má přijet i mamka s Andrejem, tak budeme péci nějakou dobrotu a doufám, že se fakt Vojta uklidní.

A Jakub miluje našeho psa... Háže mu sušenky, leze mu do pelechu a Bebuška je klidná, ví, že nejmladší člen smečky prostě občas zlobí, stejně jako ten veliký i ten nejstarší...

Židlička

Začalo znovu mrznout a hnusně "to" leze všude. Ráno se mi ani nechtělo jezdit do školky, nakonec jsme přeci jenom vyrazili, ale všude to děsně klouže. Celý den jsem pak čekala, že přijde židlička pro Jakoubka. Nepřišla, tak následoval telefonát na poštu, na hlavní poštu, paní vedoucí, na stížnosti a židlička k nám nakonec doputovala.

Vojtíšek má dalších pět razítek, tak dostal od Judity samolepku a odpoledne vyrážíme do šnečka. Dětské centrum v Příbrami, je tam moc fajn příležitostí, jak se může Vojtík vyblbnout. Jakoubek spíše pozoruje a hraje si jen málo. Všechno prozkoumává a také se mu tam líbí. Chvilku ho nosím v šátku, dostal i svačinu.


Já si tam dala naprosto skvělý medovník a café laté. Vojtík své oblíbené dinosaury a smajlíky. Měl tam nového kamaráda, tak ty tři hodiny hrozně rychle utekly. Doma s tatínkem smontoval Jakoubkovi židličku. Všude bylo plno papíru, tak budeme zítra uklízet celý den. Ale mám velikou radost, že má Jakoubek židličku. Dostal do ní i krásné polstrování, tak se mu bude hezky sedět a pozorovat. Zítřejší snídaně už bude společná. Už máme velikého kluka.

Supersíla

Tak mi připadá, že má Jakub nějakou supersílu. Začal krásně lézt po kolínkách, začal si stoupat v postýlce, začal si klekat ke stolečku, prostě začal být batole :-)) Zdálo se mi, že bude klidnější, pomalejší, ale už bráchu dohání a budou asi oba dva stejní - hooodně aktivní.

Dneska byl prima den. Šla jsem odpoledne s Martinou a Ivetou na kafe a dala si i dobrý oběd na náměstí. Martinku hodila cestou do školky domů a Vojtíšek si zbytek odpoledne hrál s foukacíma barvičkama. Na návštěvu přijel brácha a Jakoubek byl radostí bez sebe. Jen ho viděl, chtěl pochovat a pak už se jen smál a pištěl.

Vojtík krapet zlobil, tak usnul bez pohádky. Začalo mrznout a já musím stejně prát a prát, jinak mi ty hromady prádla nezmizí. Máme je skoro všude. Už by to chtělo sluníčko. Chybí mi ta jeho energie. Jeden sluneční den a dostavila by se i u mě supersíla...

Podivné snění

... já připravím klukům snídani. Vojtíška vypravím a odvezu do školky, Jakuba přebalím a nakojím. Vyndám myčku, nandám nové nádobí. Postavím s Jakoubkem komín z kostek. Uklidíme peřiny, vyvětráme byt. Seberu ze šňůry suché prádlo a pověsím mokré. Sbouráme ten komín a učíme se "paci paci". Připravím si žehlení a napěchuji další prádlo do pračky. Vysvětlím, že k psovi se fakt nesmí. Vyvenčím Bebunu a prohážu haldu sněhu, aby se mi lépe parkovalo. A dám Bebuše žrádlo. Připravím ti snídani.. Nakojím Jakoubka, dám mu svačinu, obléknu ho a jdeme vyřídit nákup. Složíme nákup, postavíme další věž. Vyndám nádobí z myčky, připravím na oběd. Přebalím Jakuba a složíme spolu další komín ze stavebnice. Dáme si svačinu, přebalím, nakojím, obleču a jdu vyřídit potřebné ohledně kotle.

Mělo to být překvapení. Měl si mít radost. Měl si padnout úžasem, že máš tak šikovnou ženu. Měl si být na mě hrdý. Měl si mi dát pusu...

Zatím, co ty spíš, tak já uklidila, postarala se, hrála si, připravila, odnesla, dovezla, zařídila a myslela si, že jsem díky tomu všemu nejšťastnější na světě.

A pak si se vzbudil a všechno se zbořilo, jako domeček z karet...

Zatím, co ty spíš,tak mě se zdá, že mě miluješ...

Piškvorky a uklízení

Mám moc ráda úterky. Dopoledne je Vojtíšek ve školce, Jajušák většinou krásně spinká, já si dodělám "bordel" po víkendu a pak jedeme pro kulíška a společně nakupujeme a jsme venku a vaříme a prostě se máme hezky... Dneska s úklidem pomáhal i Jakoubek.

Vysvětlovala jsem Vojtíkovi piškvorky a hrozně ho to bavilo. Říkám si, zda si pak vzpomene, že ho máma učila hrát piškvorky. Zda bude mít v hlavě šuplík, který otevře, až mu bude nejhůř. Tak moc bych chtěla, aby moje děti měly spokojené dětství, aby věděli, že budou mít u svých rodičů pořád svoje doma. Aby prostě nezažili tak pitomý pocit, jako jsem měla já...

Zvládli jsme odpoledne domácí pizzu a těstovinové placičky. Bláznil s Jakubem ve vaně a pak byli dva pyžamáci na rozloženém gauči. Odpoledne zase padal sníh, už mi to krapet leze na nervy. Vozím ráno Vojtíka do školky ve vyjetých kolejích a mám pocit, že už to fakt nedám.

Konečně je doma Petr. Hrozně mi chybí. Stýská se mi po něm, když je v Praze a provoláme spolu asi více peněz, než vydělá. A nakonec tu mám zprávu dne... dydimos má novou limitku. Šátek s rybičkama. Korunky na něj nejsou, ale je tedy krááásný. Ach jo :-(

Hlavně klid a nohy v teple

Opravdu musím být klidná, jinak zešílím. Zešílím z toho, jak má babička svojí hlavu. Zešílím z toho, jak si vymýšlí. Zešílím z toho, jak nás pomlouvá. Zešílím z toho, jak moc je těžké z ní nezešílet...

Ráno jsem doslova vyházela auto ze sněhu a na tři pokusy vyjela z té velikánské závěje. Oblékla kluky a jeli jsme na barák pro Petra. Babička seděla na posteli a bylo mi jí líto, evidentně jí nebylo dobře. Ale pak mi Petr řekl, že se ani nediví, protože babi v 6 ráno prohazovala sníh. Nechápu!

Potom jsme začali řešit kamna, která netopila a babička spala dvě noci v pokoji, kde bylo jen 8 stupňů. Petr jí několikrát říkal, že má spát v teplé kuchyni, ale ona prý nebude, prý se pořádně oblékla a tak jí to nevadí. Ale potom to volala mamce, že spala v zimě. Všem ukazovala teploměr, že je tam hrozná zima a ona tam spí. Zeptala jsem se, proč si nezapnula přímotop. Prý nevidí důvod, prý to přežila. Nechápu!

Dojeli jsme tedy dom a Vojtíšek s Bebunou mi pomáhali uklidit parkoviště před domem, aby tam nebyl rozjetý sníh. Začíná obleva, sníh taje a praskají pod tím stromy. Sunou se laviny ze střech. Vojtíšek vyleze v pohodě na strom a může skákat do sněhu, což ho šíleně baví. Dělá v hromadách iglu a je ze sněhu nadšený. Dneska ani nebyl ve školce, zítra ale pošupajdí.

Vozili jsme Jajušáka v tatrovce a moc se mu to líbilo. Já se ale mohu klidně stavět na hlavu, stejně má nejraději svého bráchu. On ho prostě miluje. Dívají se spolu na pohádky, blbnou v posteli, když mají spát, tajně mu Vojta dává dobroty, blázní ve vaně... mohla bych o té jejich sounáležitosti napsat román.

I přes to hororové ráno byl docela prima den. A také jsme byli na nákupu a Vojtíšek si koupil nové bačkorky ...

Zapadaný húr

A je to tu zase. K veliké radosti Vojtíška padá od rána sníh a padá stále a padá ho fakt hodně. Při ranním venčení Bebušky jsem odházela auto a prostor před domem a kus cesty. Po obědě jsem chtěla dojet pro Petra do Dušnik, ale fakt to nešlo. Auto znovu zapadané, cestu nikdo neprojel a já s dvěma dětma za zadkem - to si vážně netroufám. Tak tam tatínek prostě zůstává až do pondělí.

Kluci jsou hodní. Jakoubek už krásně leze, leze tedy fakt všude :-) a umí si moc hezky hrát vsedě. Takže se spolu zabaví a já začínám uklízet byt. Takový povánoční úklid. Ale jsem ráda, že to není ve stresu. Ze sněhu je nadšená i Bebuška, která fakt řádí a skáče v závějích. Prohazují přes den i Kvapilovi, já to vzala ještě večer a snad bude v pondělí lepší.

Vojtíšek mi dneska hodně pomáhal s úklidem. Asi si chtěl vyžehlit ten včerejšek, kdy fakt zlobil. Má prostě své dny, už je to chlap. Uklidili jsme krásně pokoj a Vojta pronesl "konečně to tu je jako u lidí". Večer jsme si dali KrisKros, ale jako obvykle se já smála a Vojta se hádal. Dneska vymyslel nové slovo "húr" a tvrdil mi, že je to kopec, ale lidově...

Nervní hluchota

Prostě se to stává. Vojta má den, kdy nic neslyší, kdy nic nevnímá, kdy je ve svém světě a já bych mohla řvát na celou Příbram, dělat kotrmelce a on mě prostě nevidí, neslyší - nevnímá. NE NE a NENE. Zlobí a vidí, jak mě to točí a hrozně se tím baví. Něco mu řeknu, jednou, podruhé, potřetí, podesáté a nic... takový byl dnešní den.

Ráno se dohodneme, že jedeme do Dušnik po obědě a tatínek tam zůstává až do zítřejšího oběda, protože je tam opravdu hodně práce. Uvaříme, zabalíme,odjedeme, přijedu už jenom s klukama. Doma šílený bordel, nálet - prostě hrůza. Kluci si ale hezky hrají. Jakub už krásně sedí a začíná se opírat o hračky a stoupat. A hrozně rád blázní s bráchou.

Po společném koupání jde Jakub do hacky a my s Vojtíkem děláme brplacky. Dneska se fakt povedly. Uspávám Jakuba a Vojtík si čte encyklopedii. Nevím, kdo z nich usnul dříve. Dneska ten byt uklízet ale nebudu, až zítra... dneska si udělám volný večer. Zasloužím si ho, jsem fakt vycucaná z toho, jak moc se mi ten Vojta podobá. Hrdý hrdina...