Prostě se to stává. Vojta má den, kdy nic neslyší, kdy nic nevnímá, kdy je ve svém světě a já bych mohla řvát na celou Příbram, dělat kotrmelce a on mě prostě nevidí, neslyší - nevnímá. NE NE a NENE. Zlobí a vidí, jak mě to točí a hrozně se tím baví. Něco mu řeknu, jednou, podruhé, potřetí, podesáté a nic... takový byl dnešní den.
Ráno se dohodneme, že jedeme do Dušnik po obědě a tatínek tam zůstává až do zítřejšího oběda, protože je tam opravdu hodně práce. Uvaříme, zabalíme,odjedeme, přijedu už jenom s klukama. Doma šílený bordel, nálet - prostě hrůza. Kluci si ale hezky hrají. Jakub už krásně sedí a začíná se opírat o hračky a stoupat. A hrozně rád blázní s bráchou.
Po společném koupání jde Jakub do hacky a my s Vojtíkem děláme brplacky. Dneska se fakt povedly. Uspávám Jakuba a Vojtík si čte encyklopedii. Nevím, kdo z nich usnul dříve. Dneska ten byt uklízet ale nebudu, až zítra... dneska si udělám volný večer. Zasloužím si ho, jsem fakt vycucaná z toho, jak moc se mi ten Vojta podobá. Hrdý hrdina...
Žádné komentáře:
Okomentovat