Už fakt nemůžu

MHD

Respektovat a být respektován

Půda na Karlově univerzitě

Jedeme do školy

Máme tu pátek a mám dneska školu. Zcela mimořádně už od rána, protože mi začíná seminář ze základů lékařství. Díky navigaci jsem zvládla dojet až do správné ulice a po několika hovorech s Renatou jsem zaparkovali přímo před vchodem do školy. Kluci zůstali na Kačerově. Hlídá tatínek a babička.

Seminář byl naprosto skvělý. Paní, které je 80, má v hlavě neskutečné množství informací, až se tedy divím... Pak jedeme kouknout na Kačerov na kluky a zpátky na přednášky do školy. Vojtík je spokojený s babičkou nad nějakou encyklopedií a Jajušku hlídala Adélka s Patrícií.

Ještě, že tu školu mám. Tak nějak od všeho vypnu. Kluci si užijou babičky a tatínka a já se stačím nadechnout na další dny...

Jarní hřiště

Ze školky jsem se rozhodli jít procházkou přes dětský hřiště. Je fakt krásné počasí. Konečně začalo jaro. Jakoubek spinká v šátku a Vojtíšek dovádí s dětmi na hřišti. Už se nestydí, ani nebojí. Blázní na klouzačce, na prolejzačce a je rád, že může být venku.

Cestou jsme potkali Jardu Malého a já nemohu uvěřit, jak moc člověka změní chlast (více se k tomu vyjadřovat fakt nechci...). Koupili jsme si dobrou svačinku a domů došly pěšky. Vyvenčili Bebušku a před spaním zazpívali společně ukolébavku. Ani jsem nestačila poslední refrém a kluci už spinkali.

Vojtík usíná s Jajuškou na gauči a pak ho přenáším do jeho postele. Mají oba dva červené tváře a snad i trochu opálený obličej. Jak byli celé odpoledne pěkně venku. Tak jsou totiž nejhodnější - na čerstvém vzduchu.

První skaut

Má takovou radost z toho bodování, že se až divím. Ze skautu už chodí večer sám. Projde koridor a kluše domů, kde má připravenou nějakou dobrotu k večeři. Dneska jsem si vzpomněla, jak se mu v počátku moc nechtělo od maminky. Jak ho Golem držel za ruku a domlouval mu a on skoro plakal. Ale je dobře, že jsme vydrželi.

V bodování je první z medvíďat a já jsem šíleně hrdá matka. Je moc prima, že nesedí jen doma a na skautu ho snad naučí spoustu věcí. Nemá moc rád výpravy a na tábor se mu ještě znovu nechce, ale třeba se vše do léta změní.

Každopádně to bude první skaut v rodině :-)

První oheň

Vojtík se konečně dočkal. V Dušnikách uschnuli jeho nasekané klacíky a mohl se podpálit první oheň. Přijela i babička kulíšková a Jakoubek jen zíral, jak je brácha šikovný. Zapálil svůj první oheň na naší zahradě. Opékal pro všechny buřtíky a sobě chleba. Občas to zakouřilo, ale je to přeci jedno. Hlavně, že začalo jaro...

Vojtík jezdí na barák moc rád. Má tu rozběh a může si tu "dělat, co chce". Je tu moc spokojený, jen s babičkou se začíná více čertit. Ona mu vše zakazuje a Vojta si začíná pěstovat alergii. Já se občas vytočím a zařvu. Až se pak stydím a večer se mu omlouvám. Taky to nemá se mnou jednoduché.

No... díky prvnímu ohni tedy smrdíme všichni kouřem, ale prádlo je už v pračce a pánové dneska usnuli ještě před 7 hodinou večer. Jak se krásně na té zahradě unavili.

ZOO

Dneska jsme měli náš první srazík s holkama z B-C. Vojtík nešel do školky, ráno jsme zapnuli navigaci a razíme do pražské ZOO. Jak já se těšila. Nemohla jsem ani dospat. Konečně uvidím holky, se kterýma se píši už přes rok.

Přes Prahu jsme krásně projeli a v ZOO byli na půl desátou. Dali jsme si před vchodem svačinku a hned potkali Franezu a Elu a objala jsem se s Jitkou. Pak dorazila Evusa a Kiki a Zuzajda. Bylo to strašně moc fajn. Větší kluci si společně užili, mamky pokecaly a moc zvířat jsme neviděli. Vedli hlavně prolézačky a kluzačky. Jakoubek byl unešen z žiraf. Taky tučňáci se mu moc líbili.

Ani jsem o Vojtíkovi nevěděla, jak moc byl hodný. Jakoubek se zase ponosil v šátku, občas vylezl na kojení, nebo si sednul do židličky. Počasí nám přálo, bylo jako v létě. Potkala jsem tam i Skramušku z rodinky, takže den byl naprosto unikátní. Skvělý oběd v restauraci, kam jsem chodila jako holka, jen potrhnul úžasný výlet.

Skončili jsme až se zavírací dobou. Domů dorazili před osmou večer. Ale byl to prostě skvělý den. Určitě si ho brzo zopakujeme.

Procházka

Máme po nedělním obědě a vyrážíme na procházku. Jajuška v šátku, Vojtík pěšky a Bebuška jde na vodítku. Začala hárat, tak mám strach, aby nebyli štěňata. Včera byl na baráku Krtek, vezl Vojtíka na motorce, tak dneska o tom od rána vypravuje, jaká to byla paráda. No... já se bála celou dobu, že Vojta spadne, ale asi se držel fakt pevně.

Šli jsme do lesoparku, k řece a na houpačky. Nejvíce Vojtíka bavilo špalat do louží, házet kameny do řeky a řvát na celé kolo. Bebuška běhala na volno a byla spokojená, že konečně vypadla z bytu. Jajuška celou procházku prospinkal. On je fakt spokojené miminko.

Přes Březové hory jsme šli do kopce a Vojtík už nadával, že je toho moc, že ho bolí nohy, že už nikdy nikam nepůjde. Ale já byla spokojená. Čerstvý vzduch, unavené nohy, to vše mi dává sílu do dalšího konání...

Kdo nezažil, nepochopí

Někdo by řekl, že je to šílené, že je to dlouhé a že je to už na palici. Ale my si to na baráčku vlastně užíváme. Petr dělá vše pomalu a pořádně a já mám hlavně svou zahradu. Tak moc jsem si přála mít konečně své stromy, svou trávu i ten svůj blbej plot, kdo nezažil, nepochopí.

Vojtíšek má svou svobodu. Blázní s míčem, lítá po vsi, byl s mamkou v lese. Házel kameny do řeky. Může být až do večera venku, může jíst venku jídlo, může mít svou sekerku a může se volně "poflakovat" za domem. Kdo nezažil, nepochopí..

Petr dělá elektriku, plánuje koupelnu a já vyklízela místnost. Babička se chce odstěhovat do Kotenčic, ale dneska mluvila, že koupí uhlí na zimu. Uvařila pro mamku, přesto, že já včera vařila pro řemeslníky, co nepřijeli. Babičce vadí Bebuna a my musíme přežívat řvoucího Dona. Tak nějak je občas dusno. Kdo nezažil, nepochopí...

Přípravy

Ráno vezu Vojtíška do školky a cestou jdu nakoupit na guláš. Zítra na barák přijedou pomocníci řemeslníci, tak budu vařit guláš. Tatínek doma hlídá Jajušku. Ten zase vstával kolem 4 ráno, tak máme uklizenou kuchyň, vytřeno a fakt toho tedy do 6 hodin, než vstane další synek, stihneme hodně.

Bebuška se už hojí, má to fakt krásné a já si říkám, že to fakt stálo za to a je dobře, že ta antibiotika dostala. Chodíme na procházky a už začíná skotačit. Ze školky zůstáváme na zahradě. Vojta pomáhá uklízet po zimě. Jakoubek se nosí v šátku a jemu je všechno tak nějak jedno.

Líbí se mi, že už je krásné počasí, že jsme hodně venku a užíváme si sluníčka. Jen aby to všechno dlouho vydrželo a my už konečně, konečně bydleli na baráčku. Dneska tedy volala moje maminka. Babička se prý rozhodla a stěhuje se do Kotenčic. Nebudu to ještě moc komentovat, sama nevím, co si mám o tom všem myslet...

JARO

Jaro, jaro, jaro už je tu...Od rána svítí krásně sluníčko. Máme s Jajuškou dříve oběd, zabalíme věci a jdeme na procházku a vyzvednout korunky v bance a všechno pěkně pěšky. Je fakt krásně. Vojtíka vyzvedáváme ve školce a cestou se zastavujeme nakrmit kačeny u potoka a jdeme na dětské hřiště.

Člověk po té zimě musí to sluníčko nasát až do posledního místa na svém těle. Jakoubek je spokojený, Vojtík na hřišti potkal kamaráda ze skauta. Tak se odpoledne líbilo všem. Potom nás doma čeká rychlá večeře a rychle do postýlky. Kluci usnuli hodně rychle. Byli fakt unavení.

Jen já musím jít uklízet, pracovat, žehlit... Nějak jsem toho dneska moc nestihla, jak jsme byli celý den venku. Ale bylo to moc fajn. Fakt to za to stálo. Konečně snad už bude jaro. A málem bych zapomněla... Vojtíšek má kolo v servisu. V úterý bude připravené na další sezonu.

Výlet do Líbeznic

Vojtíšek jede do školky. Tatínek s Bebunou je doma a my s Jakoubkem jedeme do Líbeznic za tetou Petrou a malým Jindříškem. Máme zapnutou GPS a po deváté hodině, to když se Jajka vyspinkal a já konečně složila všechny věci do auta, můžeme vyrazit.

Jedeme přes Prahu a s GPS je to opravdu brnkačka. Cestu si tak trochu pamatuji, takže fakt nebloudíme a pěkně to dojedeme až do Líbeznic, kde teprve začínáme bloudit a vůbec nemůžeme najít cestu do správné ulice. Petra s Jindříškem nám jdou naproti a radost z toho, že se konečně vidíme... ta je fakt obrovská.

Celý den si kluci hráli a my povídali a povídali. Krásně hřála Finská kamínka (asi je chci také na barák). Den utekl hrozně rychle. Stihli jsme i procházku na hřiště, při které se Jakoubek hezky prospal. Po 5 hodině večer jedeme domů. Musíme rychle, jinak bych asi začala brečet...

Přes Prahu je to tedy už menší brnkačka... několikrát odhadnu špatně vzdálenost odbočky a musím tak jezdit dokola. Ještě, že ta navigace reaguje hned a přepočítá cestu nanovo. Domů jsme přijeli v půl sedmé, vyzvedli Vojtíka na skautu a oba kluci rychle usnuli. Byl to moc fajn den.

Planetárium

Vojtíšek nemohl ani dospat. Tak strašně se těšil na výlet do planetária. Vesmírem žijeme už dlouho (to má fakt po mě...), tak jsme dneska vstávali už v pět hodin. Ve školce byl mezi prvníma. V batůžku měl vybranou dobrotu, kapesníčky a pití. Jedou do Prahy a jedou na celý den...

My s Jajuškou si užíváme doma. Žehlíme hory prádla, koukáme na ordinaci, blbneme v posteli, šli jsme i nakoupit. Prostě náš volný den. Tatínek je v Praze, tak nám společnost dělá jen Bebuška, která je pořád tak nějak přešlá, ale atb už dobírá.

Vojtík přijel a byl nadšený. Na oslavu dne jsme zašli ještě do pizzerie. Dali si pizzi, kebab a colu. Měli jsme se moc hezky a užili si celý den. A do usnutí jsem poslouchala, jaké to tam bylo krááásnééé a zajííímavéééé :-)

PODOBA

Dneska ráno opět sníh. Opět auto zasněžené, opět zima a opět nálada na bodu mrazu, protože já už chci tolik jaro. Ale koupila jsem si trekingové hole a boty, tak mám z toho šílenou radost. A odpoledne jsme vyrazily s Janinou na nákupy, tak se den povedl. A... přišla bílá obálka.

Bílá obálka od pána, který chce koupit můj pozemek. Nevím, kolik by za něj dal, nevím, zda ho prodám. Zatím je v nájmu a já tu přemýšlím, co bych si za ty peníze koupila...

Asi něco pro kluky, aby měli to, co normálně koupit nemůžeme. Pořádný bazén na zahradu, aby si užili prázdniny. Sekačku na benzín, s pojezdem. Vstupní dveře do baráku a krbová kamna do kuchyně. Přemýšlím, co bych koupila sobě a z té vší radosti nad "možnou výhrou" kouknu na Jakoubka, jak spinká.

Dneska mě dostal do kolen. Blbli jsme spolu, učili se zpívat a mluvit a najednou... Jakub se na mě podíval a usmál se. Usmál se a já v něm viděla svého tátu. Jen na malou chviličku, ale bylo to tak strašně jasný a znatelný, že mě až zamrazilo. Prostě se zatvářil tak, jak to uměl jeho děda. Tak, jak to už nikdy nemůžu vidět.

Kluci mi rostou před očima a ten, kdo by je měl vidět, TEN se na to všechno dívá jen zhora. Tak moc, moc mi chybí, že už mám na klávesnici slzy a přemýšlím, že pozemek neprodám. Asi bych si za ty peníze stejně nic důležitého nekoupila...

Fotbal v koridoru

Je březen a venku sněží. Všude bílo a mě se chce z toho všeho skoro brečet. Já už bych tak ráda sluníčko a zahradu a běhání po zelené trávě. Andrej nám dohodnul na sobotu tři Ukrajince, tak snad bude lepší počasí a my na baráku zase hodně uděláme a konečně se dohrabeme k bydlení.

Vařím k obědu roštěnky a pak dávám Jajušku do šátku a jdeme s Vojtíkem hrát fotbal do koridoru. Vojta nikdy nechtěl hrát fotbal, až teď. A fakt ho to baví a umí se trefit a kopnout, prostě to chtělo svůj čas. Venku padá sníh s deštěm a my ve školním koridoru kopeme do míče. Jakub je spokojený v šátku.

Tatínek nám odjíždí odpoledne do Prahy. Bude zkoušet s kamarády divadlo. My se díváme na pohádky, krapet uklízíme a užíváme si neděli, kdy se fakt moc nedělá :-))

Na chatě

Ráno je klidný den. Nikam nespěcháme, nemusíme do školky, do práce, vařit... nemusíme vůbec nic. Sledujeme pohádky, pomalu uklízíme, rovnáme věci a já jsem ráda, že nemusím stát u plotny. Dneska vaří totiž děda na chatě...

Jajuška nám cestou na chatu usne. Ještě se stavujeme v OBI, nakupujeme žrádlo pro psa, dobrůtky a laskominky pro tu naší rozmazlenou psí dámu. Také jsem koupila klukům gumový míč a sobě nové koště, které dobře mete :-))

Děda uvařil skvělé kuře, pečeně v moc dobré omáčce. Pak jsme koukali na fotky z Petrových cest a povídali si a užívali klidu. Já to na té chatě neměla moc ráda, ale teď... teď se mi tam prostě líbí. Mocinky moc ráda tam jezdím. Vojtík sledoval televizi. Šebrle byl pátý v halovém mistrovství světa.

Na zpáteční cestě se zastavujeme pro foťák u babičky a já jí oznamuji, že začneme stěhovat její kuchyň, aby konečně měla své a my taky své. Asi nemá smysl tu popisovat její reakci. Kdyby člověk viděl do budoucnosti... tak se na ten barák fakt vykašlu.

Velký nákup

Na účet přišly korunky, tak Jajuška je doma s tatínkem a já vyjela na veliký nákup. Už toho fakt vozím vrchovatý košík. Na pokladně jsem zpocená, jak to musím vše vyndavat na pás. Kluci jsou jedlíci a já z toho mám radost. Tak nakupuji zeleninu, ovoce a jogurty - skutečně ve velkém.

A také prací prostředky. Já snad jen peru a vařím. Ale jsem ráda, že je máme. Dovezla jsem domů narvané auto nákupem. Přeneseme vše do kuchyně a pak začíná obvyklá skládačka. Něco dáme do krabic pod topení, něco dáme do linky, něco dáme do komory, něco dáme pod postele, něco dáme pod stůl, něco dáme... no prostě ten nákup postrkávám po celém bytě. Už chci na barák...

Je narvaná lednička a já zjišťuji, že bychom potřebovali větší. Ale to chce zlatý důl a jinou platební karty. Tedy od jiného účtu... Zítra jedeme k dědovi, tak se moc těším, že nebudu muset vařit. A cestou se stavíme pro foťák v Dušnikách a já dodělám fotečky ke každému dni.

Další antibiotika

Dneska jsme byli s Bebuškou na veterině. Kontrola proběhla v pohodě, ale máme další antibiotika. Už je mi z toho tedy hodně divně. Jsou poslední, ale vypálila jsem tři tisíce v jednom měsíce a vůbec nevím, jak vyjdeme...

Bebuška bere antibiotika ráno a večer. Rozbouchávám jí je v obalu, vysypu do vývaru, zamíchám a ona tu misku vylíže dočista. Stále spí, je unavená a nemůže na dlouhé procházky. Tak jí to doma moc nebaví, nemá se jak unavit.

Na kontrole byl se mnou i Jajuška v šátku a byl celý udivený, kolik vidí zvířat. Středisko je ale naprosto skvělé. Doktorka je moc příjemná. Vzala nás přesně ve 3, jak jsme byli objednaní.

Potom jsem letěla za Martinou do nemocnice. Má problém se štítnou žlázou a vypadá to zle, hodně zle. Ještě nemám moc sílu o tom psát...

Normální den

Mámi jich tak málo, že si opravdu užívám, když nikam nemusím, když všechno je hotové, když nikam nejedu, když nikdo nemá přijet, když je prostě úplně normální den...

Dopoledne si to Jajušák spinkal v hacce a Vojtíšek byl ve školce. Já uklízela dětský pokojík, přebírala hračky a rovnala věci do skříní. Počasí se nehodlá umoudřit a je furt mráz a sněží a rampouchy, no prostě zima...

Vojtíšek odchází na skauta a já s Jajuškou jdeme do Billy něco nakoupit. Jakub si jízdu v nákupním košíku skutečně užívá a má takovou radost, že ječí na celý nákupní prostor. Všechny tím baví a každý se na nás usmívá.

Uvařili jsme dobrotu k večeři a já si pak stoupla k žehlení. Mám toho tady fakt hory a hory a hory...

Sluníčko

Vojtíšek jde ze školky po obědě. Jedeme rovnou do Kotenčic. Jakoubek v noci nespal, tak si říkám, že půjdeme na dlouhou procházku a konečně se prospí. Jakoby to tušil a plní dohodu. Spinká v šátku od půl druhé do půl čtvrté. Spinkal hodinu a půl venku a pak ještě půl hodiny doma. Chodila jsem s ním po vsi, seděla na sluníčku, houpala ho i v obýváku. Vlastně jsem si hodně odpočinula.

Vojtík se předváděl, ale užil si babičku, Pavlíka a také se propadl na ledě. Zkoušel pevnost ledu, babička šla za ním a propadla se. Tak on to šel prozkoumat a propadl se také. Sice jen pod kolena, ale stačilo. Sušili jsme věci na topení.

Mamka nám uvařila oběd i večeři. Udělala svačinu a já si konečně odpočinula. Nějak toho na mě bylo moc. Nejdříve nervy s babičkou, potom nevyspání s Jakoubkem a zubama. Snad už bude líp. Nutně potřebuji k životu sluníčko a toho jsem se dneska fakt nabažila. Tak mám sílu a večer ještě uklízím byt, vytírám a vracím se do normálního procesu :-)

Zuby

Jakoubkovi rostou zoubky. Nespí celé noce. Na dnešek se vzbudil ve tři ráno. Měli jsme dopoledne odjíždět do Prahy, na sraz B-C. Ale to fakt nejde, spím i při chůzi. Moc ho to bolí. Je to takový náš malý bolestínek. Vzbudí se, přebalíme, jdeme do kuchyně, já uklízím, vytírám a on si hraje.

Pak nakojíme, dáme čípek a na chvilku usne. Ale celý den jsem ho nosila v šátku, chvilku houpala v hacce, je unavený, uplakaný - zuby zatracený. Vojtíšek je rád ve školce. Dneska jsme tam vezli zpátky boby, protože je všude hodně sněhu. Začaly znovu mrazy. Je až 10 pod nulou. Přes den ale svítí krásně sluníčko.

Na procházku dneska ani nepůjdeme. Jakoubek má i horečku. Doma trošku uklízíme, hrajeme si a máme jediné přání - aby zuby nebolely.

Nevím...

Já se z toho všeho fakt zblázním. Věděla jsem, že to nebude nic snadného - přestavba bytu. Věděla jsem, že to budou nervy. Ale já mám nervy jen z té babičky, z jejího chování, ustavičných výmyslů a nesmyslů... no od rána bulím, ani nevím proč.

Do toho ještě nekonečná debata s Petrem na téma "dědictví". Nejraději bych sbalila děti a jela někam za sluníčkem. Ale to jde těžko. Neměli bychom pak ani na chleba a pes by tu asi pošel. Tak jdeme dneska s klukama na procházku. Vojtíšek schazuje rampouchy, Jakoubek spinká v šátku a Bebuška je na chvilku s náma na zahradě.

Přijela mamka s Andrejem, ale na návštěvu nemohli. Petr savoval byt. Už aby bylo to jaro. Nevím, zda se mám vlastně na to léto na zahradě, u bazénu těšit. Já vůbec nevím, jak to tam s tou babičkou přežiju. Já fakt nevím...

Brigáda

Tak nám to nastalo... V šest hodin ráno budíček, balím věci do Dušnik, dělám snídani pro nás tři a oblékám Jakuba. Po sedmé ráno vyrážíme na barák. Kachnu jsem dala do trouby, pustila a za 6 hodin se pro ní vrátím. Petr s Jakoubkem vystupuje a já jedu pro brigádu. Děda s Láďou jsou připravení, vezou si i svoje nářadí. Přes noc nám parádně nasněžilo, tak vůbec nehrozí, že by se otlučená zeď i odvozila.

Chlapi makají od rána - fakt jedou a já mám radost, že se hodně udělá. S Jakubem v šátku dělám pro všechny svačinu. Taky za asistence babičky. Jedu pro benzín a olej, už nám to světýlko bliká tři dny. Chvilku jsme doma. Já si v klidu sednu, Jakoubek si hraje v postýlce. Vyvenčíme Bebunu, dopečeme kachnu, vše naskládáme do kufru a jedeme znovu na barák.

Tady uděláme pro všechny oběd, kafe, umýt nádobí. Jakuba mám stále na zádech. Není ho kam položit. Všude je prach a na posteli je babička. Mám ruce i celé tělo unavené, možná víc, jak kluci, co bouchají celý den tu starou zeď. Odpoledne odjíždím s dědečkama na Budínek a vyzvedávám Vojtíška v Kotenčicích.

Jedeme zpátky na barák a já už fakt cítím únavu. Dle dohody přijede Fanda a začínáme vykreslovat návrhy vody. Nakonec převoráme celý pán bydlení. Není moc času, protože babička se urazila a sedí v zadní místnosti, kde si už přestala topit.

Jsem z toho šíleně na nervy. Už fakt nemůžu. Nevím, zda jsem víc unavená z babičky, nebo z toho všeho kolem. No... asi z té babičky

Podivné ticho

Vojtíšek jede dneska k babičce. Zabalila jsem mu věci do krosny, poručil si i spacák. V batohu má svoje hry, pastelky, lepidlo a další důležité potřebnosti. Ještě má tašku s "nalezeným" notebookem. Vypadá to, že jede asi na měsíc. Moc se těší, jen si říkám, zda opravdu celý víkend vydrží a nepojedu pro něj už v sobotu, tak uvidíme...

Ze školky jedeme rovnou do Kotenčic. Jakoubek usíná cestou, ani se nezdržujeme. Jedu pak nakoupit a vařím zelí, vyndavám kachnu. Zítra přijede děda s Láďou na barák. Pomoci Petrovi, tak ať je co papkat.

Jakoubek je po zbytek dne hodné šátkové miminko. Vojtíšek se má u babičky prima. Hraje si hlavně s Pavlíkem. Ale v bytě je podivné ticho. Nikdo se na nic neptá, nikdo nedělá rambajs. Prostě mi ten Vojtík hrozně chybí. Je pryč a mě je smutno...

Kontrola

Tak dneska nás čekala kontrola Bebušky na veterině. Včera dobrala poslední antibiotika. Madam je papala denně zabalené v salámu, nebo rozmixované ve vývaru, či rozbouchané v mase. Včera snědla poslední. Rána už vypadala lépe, tak dneska je bez prášků.

Odpoledne jedeme na veterinu. Byla tam spousta lidí, ale my měli objednanou návštěvu a paní doktorka nás skutečně zavolala. Koukla na ránu, pochválila, že dobře ošetřujeme a... dala nám další antibiotika. Prý to není až tak zahojené, jak by mělo být. Prý by se rána špatně hojila... nu což.

Ale je mi jí tak hrozně líto. Nemůže moc běhat, nemůže chodit na dlouhé procházky, může být jen doma. Beruška naše milovaná. Je jak další dítě. Neumím si představit, že bychom ji ztratili a ona nás musí milovat, prostě MUSÍ... už jen proto, že půjdeme pro jarní boty k větnamcům, protože s tou její ozdravnou kůrou nám na jiné nezbude :-)

Amulet

Tak dneska jsem tedy skoro nic nestíhala. Fotky mám do blogu nafocené, jen prostě nestíhám upravovat. Tak to dodám zpětně, až někdy... bude čas. Zatím ho tedy vůbec nemám. Dopoledne čistím Bebu ráno a koupu jí to v heřmánku. Vymačkávám hnis a říkám si "už aby byl konec"... ten samý ceremoniál se konná i večer.

Vojtíšek jede se mnou ze školky do papírnictví pro velikou čtvrtku. Chce si namalovat svou stolní hru. Pak dáme rychle svačinu a už mizí na skauta. Přijíždí mamka s Andrejem. Půjčují mi navigaci. Pojedu v pondělí na srazík do Vysočan, tak abych nebloudila po Praze. S mamkou jdu ještě nakoupit a maminka mi zaplatila nákup HURÁ...

Vojtík přijde ze skauta hodí do sebe večeři a pak chce vyprávět příběh. A já mám dneska pro něj jeden krásný. O tom, jak každý indián má svůj amulet pro štěstí. Jeden jsme mu totiž dneska dopoledne s Jajkou vybrali na naší procházce. Na trhu byl moc hodný pán. Vybírala jsem fakt dlouho.

Vojta má neuvěřitelnou radost. Spinká s přívěškem na krku a já jsem tak ráda, že je takový.. takový prostě ... prostě NÁŠ

Šátkařky

Bebuška se vždy těší ven. Byla zvyknutá chodit s námi na dlouhé procházky. To byl takový náš čas. Úterní dlouhé dopoledne. A teď nemůže... Vidí, jak odcházíme s Jakubem a už skoro pláče. A netvrďte mi, že pes neumí plakat - ta naše prostě umí.

Dneska jedeme s Jakoubkem do Pičína. Trent a Iggy nás pozvali na procházku k hájovně. Je to moc prima výlet. Byli jsme dvě hodiny venku, chodili po lese, po dlouhé zamrzlé louce. My s Hankou jsme kecaly a kecaly a kecaly... a kluci spinkali v šátku.

Když jsme došli zpět na parkoviště, musela jsem Jajušku probudit, abych stihla vyzvednout Vojtíka ve školce. Iggy se ale rozhodl, že pojede s náma. Vlezl úplně sám do auta, sedl si do sedačky Vojty a nedal jinak... prostě jsme jim udělali taxíka domů a nadšení bylo veliké :-)

Dohodli jsme procházku zase na další týden a nějaký ten výlet. Už se moc těším. Šátkařky jsou prostě prima lidi...

Klídek

Je pondělí a Vojtíšek jel do školky. S Jakubem konečně začínám uklízet pokojík a zbytek bytu. Ale sluníčko nás už kolem desáté hodiny volá ven. Je fakt nádherné počasí. Chodíme po městě, občas mrknu do obchodu. Prostě jen tak, pro radost. Jakoubek si krásně spinká na čerstvém vzduchu a je to prima. Nic nás netlačí, je klid a ticho.

Jaro roztálo sníh a na zahradě jsou vidět... jak to napsat slušně... prostě hovna od Bebušky. V těch závějích jsem je fakt nesbírala. Tak dneska sbírám a sbírám a sbírám. Je toho fakt dosti. Prádlo se krásně na šňůře usuší. Mám celkem 7 košíků. To zas budu žehlit celý týden.

Vojtík ze školky nadšený. Koupili jsme mu s Jakoubkem dobrůtku a už se na něj moc těšili. Odpoledne si sedl ke svému noťasu a hrál karty. Já vařila škubánky a Jakoubek si broukal v šátku na zádech. Takový rodinný klídeček