Někdo by řekl, že je to šílené, že je to dlouhé a že je to už na palici. Ale my si to na baráčku vlastně užíváme. Petr dělá vše pomalu a pořádně a já mám hlavně svou zahradu. Tak moc jsem si přála mít konečně své stromy, svou trávu i ten svůj blbej plot, kdo nezažil, nepochopí.
Vojtíšek má svou svobodu. Blázní s míčem, lítá po vsi, byl s mamkou v lese. Házel kameny do řeky. Může být až do večera venku, může jíst venku jídlo, může mít svou sekerku a může se volně "poflakovat" za domem. Kdo nezažil, nepochopí..
Petr dělá elektriku, plánuje koupelnu a já vyklízela místnost. Babička se chce odstěhovat do Kotenčic, ale dneska mluvila, že koupí uhlí na zimu. Uvařila pro mamku, přesto, že já včera vařila pro řemeslníky, co nepřijeli. Babičce vadí Bebuna a my musíme přežívat řvoucího Dona. Tak nějak je občas dusno. Kdo nezažil, nepochopí...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat