Od rána jsem v očekávání. Od rána jsem krapet protivná. Od rána polykám slzy. Od rána mi třeští hlava, dělám zmatek, nadávám a hlavně ... fakt tajně brečím. To snad ani není pravda, že je tak veliký, že půjde do školy, že mi tak vyrostl, že...
Přijeli jsme ze školky a Vojtík si obléká připravené věci. Já oblékám Jakoubka, Petr si bere oblek a váže kravatu. Jakub se těší ven, Vojtík se těší do školy, Petr skládá videokameru a já ... no já dělám, že jako dobrý, ale bulím...
Jedeme busem, protože není v Příbrami moc místa k parkování. V polovině cesty Petr zjistí, že nemáme rodný list, ale já rozhodnu, že se už nevracíme. Tak holt budeme za blby no! Přicházíme k zápisu jako druzí rodiče. Na Waldě jsme už několikráte byli, Vojtík to tam docela dobře zná. Jde tedy sám do třídy - ukázat co umí a já s Petrem mám vyplnit nějaké formuláře. Jakub v šátku spí, je mu to všechno úplně jedno. Vyplňuji a ke svému datumu narození napíši datum Vojtíkova narození. Ano, tak jsme opravdy za blby no! Škrtám a píši znovu...
Vojtíka zapsali. Je prý šikovný, ve škole se mi líbí. Mě se také moc ta škola líbí, líbí se mi walda moc a jsem ráda, že ji v Příbrami máme. Mám ostré lokty na všechny příbuzné a blbé řeči. Nechci mít nejchytřejší dítě, chci mít nejspokojenější dítě a to bude Vojtíšek jen na tomto typu školy
Jdeme do pizzerie a slavíme, no a já zase bulím. Že už to máme za sebou, že to dokázal, že za 8 měsíců mu navléknu tašku do školy a budu brečet mnohem více, než dneska...
Žádné komentáře:
Okomentovat