Opravdu musím být klidná, jinak zešílím. Zešílím z toho, jak má babička svojí hlavu. Zešílím z toho, jak si vymýšlí. Zešílím z toho, jak nás pomlouvá. Zešílím z toho, jak moc je těžké z ní nezešílet...
Ráno jsem doslova vyházela auto ze sněhu a na tři pokusy vyjela z té velikánské závěje. Oblékla kluky a jeli jsme na barák pro Petra. Babička seděla na posteli a bylo mi jí líto, evidentně jí nebylo dobře. Ale pak mi Petr řekl, že se ani nediví, protože babi v 6 ráno prohazovala sníh. Nechápu!
Potom jsme začali řešit kamna, která netopila a babička spala dvě noci v pokoji, kde bylo jen 8 stupňů. Petr jí několikrát říkal, že má spát v teplé kuchyni, ale ona prý nebude, prý se pořádně oblékla a tak jí to nevadí. Ale potom to volala mamce, že spala v zimě. Všem ukazovala teploměr, že je tam hrozná zima a ona tam spí. Zeptala jsem se, proč si nezapnula přímotop. Prý nevidí důvod, prý to přežila. Nechápu!
Dojeli jsme tedy dom a Vojtíšek s Bebunou mi pomáhali uklidit parkoviště před domem, aby tam nebyl rozjetý sníh. Začíná obleva, sníh taje a praskají pod tím stromy. Sunou se laviny ze střech. Vojtíšek vyleze v pohodě na strom a může skákat do sněhu, což ho šíleně baví. Dělá v hromadách iglu a je ze sněhu nadšený. Dneska ani nebyl ve školce, zítra ale pošupajdí.
Vozili jsme Jajušáka v tatrovce a moc se mu to líbilo. Já se ale mohu klidně stavět na hlavu, stejně má nejraději svého bráchu. On ho prostě miluje. Dívají se spolu na pohádky, blbnou v posteli, když mají spát, tajně mu Vojta dává dobroty, blázní ve vaně... mohla bych o té jejich sounáležitosti napsat román.
I přes to hororové ráno byl docela prima den. A také jsme byli na nákupu a Vojtíšek si koupil nové bačkorky ...
Žádné komentáře:
Okomentovat